při[184v]číslo strany rukopisupravil. A to se jest vše tehdy stalo, jakož bylo Duchem svatým zpuosobeno. Odtad také dievka svatá vstavši, s sedmi svými družicemi do města Nazareta k otci a k mateři do svého domu se vrátila a tu přebývajíc bez přestánie v své komoře bohu se modlila a na čas také svatého Písma knihy čtla. A tu se to dokonalo, co jest před věky bohem Otcem bylo zpuosobeno.

Jakožto Písmo svaté svědčí, že pro hřiech našie prvnie mateře a otce našeho Adama všeho světa národ lidský upadl bieše od božie milosti tak velmi i tak daleko, jakž nelze bieše nižádnému spasenu býti. Ale ktož umřel, byl li v smrtedlném hřieše, do pekla [185r]číslo strany rukopisušel, pakli byl bez smrtedlného hřiechu, do temnic starých otcuov v předpeklé musil. To se jest tak dlúho dlilo až právě do Syna božieho umučenie. Tak jest to byl čas dlúhý. O tom píše svatý Jeroným, že svatý Epifanius, řecký mudřec, nalezl v starých knihách i poslal do Cypra k svatému Kryzostomovi, tu takto psáno bieše: „Tobě, mistře Kryzostome, svatú, znamenitú věc píši, že sem nalezl v jedněch starých knihách na východ slunce nalezených počet let od počátku světa až do nynějších časuov. Najprvé od počátku světa stvořenie až do potopy dva tisíce a dvě stě a čtyřidceti let. Od potopy až do krále Da[185v]číslo strany rukopisuvida proroka dva tisíce a sedmdesáte let.“ Od krále Davida a múdrého Šalomúna času, jakožto potom nalezl svatý Jeroným, do Matky božie zvěstovánie let tisíc a bez tří osmdesát. Těch všech let počet od počátka světa až do svaté královny zvěstovánie pět tisíc a čtyři sta bez čtyřidceti let. Od zvěstovánie až do božieho umučenie čtyři a třidceti let a dva měsiece, jakožto píše svatý Augustin v jednom kázaní O božiem umučení.

V tom ve všem času lidskému národu nebieše od boha žádného smilovánie, protož, jakož se v rozličných knihách píše, že světí proroci Ducha svatého zjevenie zachápajíce a jako v otrapě [186r]číslo strany rukopisuvzdvižené mysli k bohu žádost majíce, túžebnými hlasy voláchu. David prorok tak voláše: „Ó, milý hospodine, kterak je to, že tvé slovo na věky v nebesiech přebývá!“[18]Ps 119,89 Jakožto by řekl David prorok: Tam vždy v svém veleslavenství na věky bydlíš a dolóv na nás, hřiešné, nikda nezezříš. Protož, milý hospodine, skloň svá nebesa a sstup k nám doluov.[19]Ps 144,5 Druhý prorok voláše a řka: „Ó, kde jest slovo božie, přiď k nám dolóv!“ Třetí prorok voláše a řka: „Hospodine, by prolomě nebesa i sstúpil k nám!“[20]Is 64,1 A když tak proroci žalostivě k bohu voláchu, pro prodlenie času sobě stýštíce, tehdy jeden z prorokuov z bližšieho