Tuto se počíná o narození panny Marie i také o jejích o všech přiebězéch

Podlé starých mudrcóv pověděnie co jest lidí na světě bylo kdy, neb všickni v svém člověčenství svú žádost trojie podlé trojieho dobrého zřiezenie. Neb jest některé dobré, užitečné, některé ctné, některé rozkošné, a ne vždy se sjednávají. Neb sú někteří, ješto vždy po cti stojiec, na užitek a na rozkoš nic nedbají. A jsú někteří, ješto vždy myslí pro tělesný užitek ve dne i v noci pracujíc a na čest a na rozkoš málo tbajíc. A také sú někteří, ješto v rozkoši bydléc, ani uži[171r]číslo strany rukopisutka, ani cti hlédají. Z těch ze všech sú ti lidé najlépe od pána boha obdarováni, jenžto své tělesenstvie smyslem ohrazujíc, toho trojieho dobrého tak se skrovně přídržie, jakožto Jezukrista s jeho milú matkú na paměti majíc, na věky s bohem přebývati žádají. Nebo jakož to praví svatý Bernart: „To vždy slušie na paměti mieti, jehožto vždy svět velí zapomenúti.“ A to se najviece na to chýlí, jižto v rytieřském stavě bydléc, rytieřské cti heslo nesúc, svým se tělesenstvím protivníkuom mocniec, od pána boha múdrost majíc, však toho na sobě znáti nechtie, též pro tohoto světa neprázdnosti [171v]číslo strany rukopisučasto boha i svého spasenie zapomínají. A nadto ktož by jim o bohu a o svatých četl nebo pravil, toho v mrzkost mají a netolik od toho sami běžie, ale i jiným překážejí, toho nevědúc, co jest ve Čtení řekl a mluvě k bohu Otci: „Skryl si, totiž zatajil si, svatého Písma duostojenstvie před mudrci tohoto světa a zjevil si je maličkým, totiž těm, ješto pokorným srdcem o bohu a o svatém Písmě rádi slyšiec, na pamět berú.“[1]Mt 11,25 Neb nic rozkošnějšieho, nic užitečnějšieho duši nenie, než pána boha na paměti mieti a skrze to k tomu se vždy připravovati, kde má člověk po tomto krátkém světě na věky přebývati.

Ale [172r]číslo strany rukopisujenž jest pamět člověčie u prodlení času k zapomnění hotova, protož já, neduostojný, přikázaním ciesaře Karla, krále českého, jal sem se pro toto dielo, počav psáti o počátku našeho spasenie. Najprvé o narození Marie, matky jeho, i o všech jejích příbězéch, v kterých časech co jest činila, kde jest bydlela, které jest obyčeje měla od jejieho dětinstvie až do Syna božieho porozenie. Ale jenž jest prorok Izaiáš o jejie svaté milosti prorokoval a řka: „Vyjde prut z kořene Jesse a květ z kořene jeho vyjde,“[2]Is 11,1 protož ihned o tom nebeském květu Jezu Kristu podlé toho píši, kterak jest od toho přeslavného