[180v]číslo strany rukopisutvého narozenie svaté cérkve přikázaním byl duostojně pamatován, v němžto předuostojného dne pamatování, ó, přemilostivá Matko božie, nás, hřiešných, nezapomínaj. Ať učijí všickni tvú svatú pomoc, kteříž kolivěk pamatují duostojně tvé svaté narozenie, abychom skrze tvú prosbu přišli k nebeské radosti, k nepřestalé chvále, k věčnému životu, tu kdež s svým milým synem přebýváš, jenžto tě nade vše stvořenie královnú učinil na věky věkuom. Amen.

Co jest po svém narození panna Maria činila až do svého oddánie, o tom sva[181r]číslo strany rukopisutý Jeroným nalezl psáno: „To svaté dietě když tři léta vstáři bieše, do chrámu jé božieho Joachym a Anna, rodičové její, s obětí přivedli, a jenž bieše k oltáři po patnásti stupních vjíti, divným činem to malé děťátko Maria tak božím zjednáním po těch stupních k oltáři vjide, jakožto by byla v starých letech.“ Tu obět ofěrovavše, dcerku svú Mariji s jinými pannami v chrámě ostavivše, domóv se vrátili.

Tu dievka svatá, boha chváléc, nábožně bydléše, často anjely vídajíc a mnohá od boha utěšenie mievajíc. Jakožto praví svatý Jeroným, píše list k Romaciovi a k Eliodorovi, [181v]číslo strany rukopisuže ten obyčej dievka božie v starších letech mějieše, ráno počnúc, od třetie hodiny až do šesté hodiny, což bylo třeba, v chrámě božiem dělala, pakli kdy z chrámu vyšla a kto ji potkali, dobré jitro aneb dobrý den nebo dobrý večer jí řekl, jinak nepoděkovala, než pochválen buď buoh řekla. O ní také praví svatý Ambrož v knihách jedněch píše, že jedla a pila netoliko pro chut a pro rozkoš, ale pro svého těla posilněnie, a to činiec viece vždy na boha než na pokrm mysléše. Skrovně také spala, bedlivým srdcem ze sna k bohu vzdychajíc, vždy boha chválila. Svatý Jeroným také nalezl v jedněch židovských [182r]číslo strany rukopisuknihách takto psáno, že Maria byla postavy prostřednie, tváři násmědé, černého obočie, vzezřenie nábožného, obličeje náokrúhlého, v rukú prstuov obdlúžných, vlasuov na hlavě nákadeřavých, promluvenie múdrého, chodu tichého, ve všech mraviech obyčeje šlechetného. A tak byla svatého vzezřenie, že kterýž koli člověk v tvář jí vzezřel, ten ihned v svém srdci počil zlého pomyšlenie zbavenie. To také zvláštnie utěšenie v chrámě mieváše, že jí anjel pokrm nebeský přinosieše, a tak s její svatú milostí ochotně rozmlúvaje, jejie srdce velmi k bohu zažieháše, dávaje jí rozuměti, že božím přiká[182v]číslo strany rukopisuzaním