[188v]číslo strany rukopisuukázal. V tom také rozumu mluví svatý Bernart u vykládaní Čtenie svatého zvěstovánie, že když buoh Otec své milosti k nám navrácenie ráčil jednati, v tom jednání bieše před bohem pohádka mezi Spravedlností a mezi Milosrdenstvím. Spravedlnost takto mluvieše: „Spravedlivý s, hospodine, a vždy tvój súd pravý.[23]Ps 119,137 Ty s, hospodine, prvním lidem řekl, v kterúž hodinu zapověděné ovoce jiesti budete, smrtí zemřete. A proto, aby bylo spravedlivé tvé prorčenie, lidský národ na věčnú smrt jest odsúzen.“

Na tom stálo viec než pět tisíc let. V tom tak strastném času v božiem hrozném hněvu kteří zázraci se dějiechu, [189r]číslo strany rukopisukterá přepuštěnie od boha na lidi spadáchu, o tom svědčí svaté Písmo, jenž buoh promluvil a řka: „Želeji toho, že sem kdy člověka stvořil.“[24]Gn 6,6 V tom hněvu jednoho dne čtrmezcietma tisícóv a jiný čas deset tisícóv lidu sešlo v brzké náhlosti, oheň s nebe přijda, mnohé spáléše. Tehdy také diáblé volnú mocí v lidi vstupováchu, potom hlad, mor i rozličná přepuštěnie na lidi přicháziechu. Potom přišedši potopa, vešken svět potopila.[25]Gn 7,6

Po těch časech Milosrdenstvie před buoh přistúpivši i poče pokorně mluviti a řkúci: „Viziž to, milý hospodine, že se již prvé své Spravedlivosti rady dlúho držíš, pro nižto se [189v]číslo strany rukopisuna své stvořenie velmi hněváš. A jižť jest čas, aby se rozpomenul na svá veliká milosrdenstvie, neb ty si ten, jenžto v svém božství milosrdenstvie neseš nade vše svá učiněnie. A když milosrdenstvie v tobě bydlí, kterak to muože býti, by se nikda nesmiloval? Která tobě chvála odtud přicházie, jenž, sa převšemohúcí hospodin, nad hubeným se stvořením mstíš? Voliv sobě milé sluhy, jichžto s srdce Duchem svatým osvěcoval, jimžto s svá tajemstvie v budúcích časech zjevoval, všecky v žaláři temném držíš. Tu si Izaiáše, Davida, Jeremiáše i jiných prorokuov zapomněl. Tu také držíš Mojžieše, s nímž[190r]číslo strany rukopisuto jsi někdy milostivě mluvil, jemužto s své božstvie nad přirozenie člověčie v divné brzkosti oka mženie ukázal. Tak li chceš na věky v svém hněvě zadržeti svá milosrdenstvie? Ne tak, milý hospodine, ale jižť je čas, aby se nad hřiešnými smiloval!“ Tehdy buoh Otec se na Spravedlnost ozřev, k jejie dávnému promluvení odpověděl a řka: „Zdali zapomene buoh svého smilovánie? Však jest to o mně psáno, že má milosrdenstvie jsú povýšena nade vše má učiněnie.“[26]Ps 77,10 K tomu Spravedlivost odpovědě: „Když jest to tak tvému božství libo, toť čas převděčný přišel nad hřiešnými se smilovati, neb