[174v]číslo strany rukopisuTakež Ráchel bezdětkyní byvši, porodila Jozefa, jenž potom panoval nade vším Ejiptem.[5]Gn 30,25 Takež Samson[6]Jdc 13,24 a Samuel[7]1 Rg 1,20 oba bezdětkyně měla matery. A protož tomu dobře věřiti muožeš, že dávno zadržaný plod bohem divně navrácen býti muože. Toť tobě poselstvie od boha zvěstuji, že Anna, hospodyně tvá, porodí tobě dceru, jížto vzděješ jméno Maria, tať bude bohu posvěcena, jakož sta s svú hospodyní bohu slíbila. A toť tobě znamenie dávám, když přijdeš do Jeruzalema k bráně, ješto slóve Zlatá brána, tu tě utká tvá hospodyně Anna, ješto se nynie zamútila pro tvé dlúhé [175r]číslo strany rukopisudomóv nevrácenie, tu tě utkajíc, radostna bude.“ To pověděv anjel, od něho pryč jide.

A v tu hodinu svatá Anna truchle doma plakáše, péči majíc, kam by se Joachym, její hospodář, děl. Tehdy se jí též anjel zjevil a jí též poselstvie jako Joachymovi zvěstoval, to jí znamenie dávaje, aby vstanúc i šla k Zlaté bráně, a tu ji její hospodář Joachym potkal. Takež se jima, jakož anjel řekl, stalo. V té bráně se potkavše, radostně se uzřevše, jisti jsúce o slíbeném plodu, bohu chválu vzdavše, domóv jidešta vesele, čakajíc toho, co jima bieše anjel slíbil. A ty časy Anna počav[175v]číslo strany rukopisuši, přirozené časy zchodivši, porodila dceru, jížto jméno vzděla Maria.

O narození Matky božie

Toť jest ten den přeradostný, všemu světu utěšený, jemužto se radují všickni kuorové anjelští, v němžto se veselé všecky sieni nebeské. Protož se již utěš všeho světa národe lidský, již děkujte hospodinu všecky tváři lidské, bohem stvořené, vstaňte již s jistú nadějí všickni hřiešníci, slyšiec tak přeslavnú novinu o narození tak přesvaté děvice, jižto sobě zvolila svatá Trojice. Toť jest ten den přežádný, před věky v svaté Trojici tajně skrytý a z nebeského poklada vyňatý všemu světu na [176r]číslo strany rukopisuútěchu i na spasenie. Ó, kterak před jejím narozením časem vešken svět smutně vzdycháše, v starostné naději mrúc, naděje k bohu nemajíc, všickni před peklo a v peklo jdúc, k bohu zhuoru nemohúc, než vždy v temnostech seděli a rozličné strasti trpěli! A již se ta narodila, ješto do nebes řebřík přistavila. Ten řebřík Jakub patriarcha u vidění viděl, jenž na zemi stoje, do nebes dosaháše.[8]Gn 28,12 Takež této dievky pokora od země až do nebes dosáhla, k nám na zemi boha přitáhla. Znamenaj řebřík tak předrahý, hřiešný člověče, ješto s byl prvé někdy rozpáčen, již k bohu jistú naději mieti