[187v]číslo strany rukopisuráčil, vezma na se tělesenstvie, neb tak o tobě David prorok píše, že tvá smilovánie sú nade všecky skutky tvé.“[22]Ps 145,9 K tomu božstvie odpovědě: „Najmenšie věc jest nepodobná, bohu učiniti nepřirozená, kterak to tehdy muož slušně býti, by buoh tělesenstvie rozličným nedostatkóm poddané přijal?“ K tomu vece lidský rozum: „Tvé božstvie nikda shřešiti nemuože, protož, když ráčíš, na se tělesenstvie přijma, nás vykúpiti muožeš a v tom velikú svú milost světu ukážeš. Ó, milý hospodine, nepřirovnávaj nás k spadlým od tebe anjeluom, neb sú ti nižádným pokušením nepokúšeni, než své vuole vlastní zlostí shře[188r]číslo strany rukopisušili. Ale my, hřiešní, svú přirozenú křehkostí diáblem přelštěni, proti tvé svaté milosti sme provinnili. Protož, milý hospodine, ukaž moc svého božstvie pod záclonú našeho člověčenstvie a svú múdrost schovaj u milostivém dětinství. A ukaž nám své milosrdenstvie.“ V tom rozumě tak praví svatý Augustin, jenž by se kráše a spravedlivějie božie milost světu nemohla ukázati, než tělesenstvie přijmúci, neb nevěčný člověk věčného boha rozhněval, za to dosti učiniti nemohl, ale věčný buoh tělesenstvie přijav, za nevěčného člověka dosti učinil a na tom všemu světu chvalně svú milost [188v]číslo strany rukopisuukázal. V tom také rozumu mluví svatý Bernart u vykládaní Čtenie svatého zvěstovánie, že když buoh Otec své milosti k nám navrácenie ráčil jednati, v tom jednání bieše před bohem pohádka mezi Spravedlností a mezi Milosrdenstvím. Spravedlnost takto mluvieše: „Spravedlivý s, hospodine, a vždy tvój súd pravý.[23]Ps 119,137 Ty s, hospodine, prvním lidem řekl, v kterúž hodinu zapověděné ovoce jiesti budete, smrtí zemřete. A proto, aby bylo spravedlivé tvé prorčenie, lidský národ na věčnú smrt jest odsúzen.“

Na tom stálo viec než pět tisíc let. V tom tak strastném času v božiem hrozném hněvu kteří zázraci se dějiechu, [189r]číslo strany rukopisukterá přepuštěnie od boha na lidi spadáchu, o tom svědčí svaté Písmo, jenž buoh promluvil a řka: „Želeji toho, že sem kdy člověka stvořil.“[24]Gn 6,6 V tom hněvu jednoho dne čtrmezcietma tisícóv a jiný čas deset tisícóv lidu sešlo v brzké náhlosti, oheň s nebe přijda, mnohé spáléše. Tehdy také diáblé volnú mocí v lidi vstupováchu, potom hlad, mor i rozličná přepuštěnie na lidi přicháziechu. Potom přišedši potopa, vešken svět potopila.[25]Gn 7,6

Po těch časech Milosrdenstvie před buoh přistúpivši i poče pokorně mluviti a řkúci: „Viziž to, milý hospodine, že se již prvé své Spravedlivosti rady dlúho držíš, pro nižto se