jest hospodin Starého zákona právo obřezánie ustavil, nechtěl toho na sobě rušiti. A také proto to jest učinil, aby Židóm příčiny nedal o sobě mluviti, ješto by byli ihned řekli: „Aj toť člověk, jenž bohem ustaveného zákona nechce držeti.“ Druhé slušie v tomto svatém Čtení znamenati, že jest náš Spasitel Ježíš toho dne najprvé za nás, hřiešné, počal svú krev prolévati v tu hodinu, v nižto kamenným řezákem obřezován byl.

Tu muože každý pomysliti, že podlé svého tělesenstvie jakožto každé jiné dietě bolest trpě, dětinsky plakal. Jehožto vidúci Maria, milá matka jeho, také žalostivě plakáše, jakožto jest zjeveno jednomu svatému otci, že to svaté děťátko Ježíš, na luoně u své matky leže, velmi plakáše, vida, ano také pláče matka, ručičkama k jejím svatým očima saháše, jakož té řeči rozum chce takto: „Neplač, matko milá.“ Ona k němu, na jeho milosrdenstvie hlédajíc, i řekla: „Kterak mohu neplakati, vidúci tě bolestivě plačíce, synu mój přemilý?“ Přičinivši jeho líce k svému svatému líci, jeho i své slzy utierajíc, rozličně jeho kojieše, a tak jeho ukojivši, s ním se za obyčej kochajíc, u pokorné tichosti bydléše, bohu vždy děkujíc, svého milého syna za pravého boha znajíc. A jakež s jedné strany v jeho svatém tělesenství matersky se kocháše, tolikéž z druhé strany jeho svatému božství počestně se klanieše. Amen.

Na nové léto o třech králích

Potom třinástého dne třie králi, Kaspar, Melchior, Baltazar, přijevše, tomu svatému dietěti se modlili, jakožto píše svatý Matúš evanjelista a řka: „Když se jest pán Ježíš narodil v Betlémě za časóv krále Eroda, tehdy třie králi, Kaspar, Melchior, Baltazar, s východa slunce do Jeruzalema přijeli, otázali se a řkúce: Kde jest, jenž se jest narodil, král židovský? Viděli sme hvězdu jeho na východ slunce, a protož jdeme modlit se jemu. To od nich uslyšav král Erodes, zamútil se a s ním všickni lidé v Jeruzalemě.“