Viem toto dobře, že jest z ženského života se narodil, ale neviem, odkad se počal. Aj toť matka jeho stojí, ale toho zvěděti nemohu, kto je jemu otec. A to mi nade všecko divné, že obyčejným činem měvši syna, matkú jsúc pannú ostala. Aj toť leží v kolébce maličký, dětinsky pláče, svú tvář slzami polévaje, připodobnává se ke všem smrtedlným lidem pláčem. Však nižádného dětinského šeredstvie na něm neznamenám, an v prostných plenkách leží a nad ním se světlá hvězda točí, jemužto také anjelé na čest zpievají, pod nebesa se vznášejíc, novinu divnú, jiežto nerozumiem, světu zvěstujíc. To jest nikda neslýcháno ani kdy vídáno, aniž tomu mohu rozuměti. Člověkem se narodil a již mu se modlé jako bohu. Nikdy se toho od počátka světa nedálo ani se to kdy přihodilo, by se kdy člověk narodil, v sobě nedostatkóv člověčích nemaje. Odkad je vzešlo tak nové i tak mocné porozenie? Mezi hřiešnými se narodil, od smrtedlné matky pošel, avšak nade všecky lidi přečistý aniž na něm nenalezuji, v němžto bych svú libost měl. Protož se bojím, by mě mé moci nezbavil. Co učiním, kam se obrátím? Jeho mocnějšieho než se čiji a tak mním, že v mém království chce mocen býti. A protož bojím se, by to ten buoh nebyl, jehožto nižádný nedostatek nemuož poškvrniti. Avšak by byl toto buoh, kterak by trpěl porození neduostojnost ženskú? Kto by tomu věřiti mohl, by buoh tak v sprostných plenách ležal a dětinsky plačtivě povíjen? Kto by se tomu uslyše nezasmál, by buoh z ženských prsí pokrm přijímal a nadto nade vše aj toť se mu jiesti chce, kto to kdy kterým rozumem dovésti muože, by se kdy bohu jiesti chtělo!“ Protož tu praví svatý Augustin, že toho diábel nevědieše, že což Syn boží, Ježíš Kristus, pokrm dětinsky přijímáše a že hlad i žiezen jako jiné děti trpieše.

To je nebylo tolik křehkostí tělesenstvie, ale jakožto tajnú svatostí zastieněnie nebeské milosti. Neb jakožto píše Origenes, co jest se při božieho Syna porození svatyňsky dálo, to jest bylo před diáblem tajno, protož tomu i nerozumieše, vida ji porodivše a čistú dievkú ostavši. Kterým by to činem bylo, toho diábel nevědieše, ano toho Matka božie sama tajieše, což se je tú boží mocí při svatém porození Syna božieho dálo. Jakožto praví svaté Čtenie, Maria, Matka božie, zachováváše všecka slova, přemýšlejíc v svém srdci. To praví svatý Beda: „V tajemství o Jezu Kristovi, ješto Maria vědieše, nižádnému toho pronésti nechtieše, a toho v sobě s velikú poctivostí tajéc chovala, v němžto se jejie