Maria, všech panen chválo, všech dobrých mravóv příklade, našie věčné odplaty jistá naděje, tak v sprostné pleny obinula, na sprostném seně porodila a položila. Tak mi se mní, ó, přesvatá dievko, že s neměla domu krásného, v němžto by našeho milého Spasitele porodila. A protož si jako chudá novopřišlá pod střechu našeho milého Spasitele porodila a porodivši, ihned se jemu jako pravému bohu modlila. Tu před tebú to milé děťátko v jeslech leže plakáše a v nebesiech všecky anjely obveselováše.“ Tu praví svatý Augustin: „Co se tomu životu mistři divie, dievka Duchem svatým počavši, porodila syna a v své čistotě ostala? Kterú mocí prut Áronóv druhý den zkvetl a ovoce dal? Téhož boha mocí divným činem svatá dievka počavši porodila. Ten prut Áronóv ani okopán, ani zaléván, proti všemu přirozenému běhu ovoce dal druhý den. Proč nevěříte, že boží mocí nad přirozený běh dievka svatá porodila? Protož jest i na nebi i na zemi všie chvály duostojna.“ Tak o ní píše Maximinus biskup a řka: „Od tebe, matko milá, všie chvály duostojná, přišla nám jest světlost, ješto osvietila našich srdcí temnost. Té světlosti žádostivě čaká vešken zbor všech svatých anjelóv a již ten dar předrahý dnes svět přijav, tvú svatú milost radostně chválí. Protož se raduj, ó, nade vše tváři povýšená, jenžto si sama na hospodinu obdržala, jehožto Abraham jenž v duchu uzřel, obradoval se. Mojžieš s velikým strachem na huoře Sinai v obklíčení oblaka s bohem mluvil, ale ty s nám Jezu Krista porodila, jenžto jest s hřiešnými lidmi i mluvil i ochotně bydlil. K té hoře Sinai ktož by byl tehdy přistúpil, byl by života zbaven. Ale ty s tu horu svatú příkladně porodila, k nížto ktož skrze vieru nepřistúpí, věčného života odsúzen bude. A což sú světí otci velikých božích divóv viďali, nebo jim anjelský pokrm na zemi dáván, tvrdá skála tekúcí vodu dávala, potok Jordán zpět zhuoru se obrátil, moře se rozstúpilo, suchú cestu jim ukázalo, nepřátelské zdi od trubného zvuku sú leťaly, slunce proti svému přirození pro prodlenie dne postálo. Jakž ti divové všickni byli sú velici, však proti tomu nebeskému divu jsú mali. Kto je to kdy viďal neb slýchal, že jednorozený přenajvyššieho boha, v jehožto tvář třasú se anjelé hlediece, své božstvie tělesenstvím zastieniv, světu se ukázal? Drž se té viery, člověče, a dávných tajemství boha všemohúcieho nežádaj ani pokúšej, ale jeho svatú vuoli znamenaj, všemť se jest Kristus narodil, ale jediné právě věrným spasenie dává,