nemuož poškvrniti. Avšak by byl toto buoh, kterak by trpěl porození neduostojnost ženskú? Kto by tomu věřiti mohl, by buoh tak v sprostných plenách ležal a dětinsky plačtivě povíjen? Kto by se tomu uslyše nezasmál, by buoh z ženských prsí pokrm přijímal a nadto nade vše aj toť se mu jiesti chce, kto to kdy kterým rozumem dovésti muože, by se kdy bohu jiesti chtělo!“ Protož tu praví svatý Augustin, že toho diábel nevědieše, že což Syn boží, Ježíš Kristus, pokrm dětinsky přijímáše a že hlad i žiezen jako jiné děti trpieše.

To je nebylo tolik křehkostí tělesenstvie, ale jakožto tajnú svatostí zastieněnie nebeské milosti. Neb jakožto píše Origenes, co jest se při božieho Syna porození svatyňsky dálo, to jest bylo před diáblem tajno, protož tomu i nerozumieše, vida ji porodivše a čistú dievkú ostavši. Kterým by to činem bylo, toho diábel nevědieše, ano toho Matka božie sama tajieše, což se je tú boží mocí při svatém porození Syna božieho dálo. Jakožto praví svaté Čtenie, Maria, Matka božie, zachováváše všecka slova, přemýšlejíc v svém srdci. To praví svatý Beda: „V tajemství o Jezu Kristovi, ješto Maria vědieše, nižádnému toho pronésti nechtieše, a toho v sobě s velikú poctivostí tajéc chovala, v němžto se jejie svatá múdrost znamenala. A to div nenie, nebo jest v sobě všeho světa múdrost nosila, skrze nižto milost všemu světu obdržala.“ Protož svatý Augustin ji chválí a řka: „Ó, Maria, Matko božie, všie milosti plná, vidúc tvú přepovýšenú svatost, kterak tě duostojně chváliti muožem? A kterak jest kolivěk všech svatých svatost paměti duostojna, však to nic nenie proti tvé svaté chvále, ješto zvláštní dar od svaté Trojice máš! Rozličně sú staří otci světí od boha osviecenie obdržali podlé tělesenstvie, jakožto Abel, Enoch, Melchisedech, Abraham, Jákob, Jozef, Mojžieš, Eliáš, Izaiáš, Daniel, Ezechiel, David. Ti sú všickni zvláště svatostí byli bohu milí, ale žádný z nich tak slavně jakožto Maria božie. Jehožto sú všickni oni dalece u poznání duchem božím viďali, toho je Matka božie netoliko v tělesenství, ale v srdečné mysli i životě nosila. Protož zvláštnie útočiště ihned po bohu v království nebeském máme k Mariji, Matce božie, ješto nikdy nepřestane před hospodinem za hřiešné prositi.“ Tu také praví svatý Augustin: „Věřiti beze všeho rozpačenie muožem, že což Maria, Matka božie, na svém synu prosí, to vše obdrží, neb ona vždy za hřiešné, aby buoh je k sobě obrátil, bez přestánie prosí a řkúc takto: Aj, mój milý