k sobě židovské starosty, tázal se od nich, kde by se měl vedlé proroctvie Kristus naroditi. A když oni jemu odpověděli, že se má v Betlémě naroditi, povolav k sobě tajně těch tří králuov, ztazoval se na nich, od kterého by se času jim ta hvězda byla zjevila. A to jest tiem úmyslem učinil, že, vrátili li by se ti třie králi k němu, uměl to některým činem obmysliti. Protož nechav jich do Betléma jíti, řekl jim: „Beřte se a ztěžte se snažně na to dietě! A když naleznete, vzkažte mně, ať i já také přída klaněti se budu jemu.“ Tu praví svatý Krysostom: „Herode zlý, kterak lstivú řeč mluvíš, pravíš, že se jemu chceš modliti, a v srdci myslíš, kterak by jeho chtěl zahubiti.“ To ti třie králi od Heroda uslyšavše, pryč šli. A zatiem hvězdu, jižto sú byli, na východ slunce jsúc, viďali, ta před nimi šla, a přišedši, nad tiem miestem stála, ješto to svaté dietě bieše. Jižto hvězdu vidúce, s velikú radostí se uradovali a všedše v ten duom, nalezli děťátko s jeho milú matkú Marijí a ihned na zemi poklekše, jemu se modlili a své poklady otevřevše, jemu dary ofěrovali, zlato, kadidlo a myrru. Tu praví svatý Augustin: „Ó, přepovýšené dětinstvie, jemužto nebeských hvězd zřiezenie jest poddáno! Ba, povězte mi, kterého jest duostojenstvie, nad nímžto se anjelé vznášejíc zpievají, nad nímžto temnú noc svými paprslky hvězdy osvietily, před nímžto králi třesúc se klekají, jemu se klanějíc. Ó, přeblahoslavená chalupo, ó, drahá božie stolice, ó, nebeská sieni, v nížto bydlí král, kamením drahým okrášlený, ale buoh v tělesenství pravý, jemužto miesto luože měkkého jsú jesle hrubé, miesto opon střechy sprostné! Proněžto se velmi vidí, že srdečnýma očima hlédaje, uzři jeho v sprostných plenkách, a všeho světa tváři se jeho bojie, vidím jeho v jeslech chuda ležiece, a v nebeských séních kralujíc.“ K tomu také praví svatý Bernart: „Co činíte, vy třie milí králi? Co tiem mieníte, že vidúc děťátko prsi ssúc, před ním padáte?“