[138r]číslo strany rukopisua tak než tú cestú, jako jest řečeno, tehda jest zloděj a lotr.

Druhé muož býti biskup svatokupcem, v biskupském úřadě přebývaje. A to trojím obyčejem. Prvé po vstúpení svatokupecském, opustí li práci biskupskú a nebude li tak živ, jako sv. Pavel položil každému biskupu. A to obtíží prvnie svatokupecstvie, neb již více hřiechóv přidá. A dieš li s kým svatokupčí, diem, že s diáblem, protože i duši svú i úřad[138]„ú“ připsáno dodatečně nad slovo duchovní zlú volí prodává diáblu. Druhé velmi těžce hřeší v svatokupecství, když zboží, jenž na chudé sluší, nezřízeně na sobě neb na čeledi utracuje, na přátely nakládá[139]původně v textu „požívá“, to je přeškrtnuté a nad to zapsáno „nakládá“, neb tak již biskupství zle požívá. Protož die sv. Řehoř[140]na okraji nečitelný přípisek; zřejmě se dle Gregorovy edice odkazuje k Dekretu Gratianovu: „Přišla k nám pověst zlá, že někteří biskupové ne kněžím svého biskupství desátky a oběti křesťanské dávají, alebrž radějše laikóm, rytieřóm neb služebníkóm. Nébrž ještě huoře, přáteluom svým. Protož ač který po[138v]číslo strany rukopisutom biskup bude nalezen tohoto božieho přikázaní přestupce, mezi najvětšími kacieři a mezi Antikristy za ne najmenšieho buď jmien. A jakož nicenské svolání o svatokupciech ustavilo, i biskup, jenž dává, i kteří berú od něho laici, buď za službu, neb za dar, k věčnému pálení ohňóv buďte odsúzeni.“ Takť praví veliký sv. Řehoř papež. A když právě biskupové vzezří v své svědomí a v toto svaté ustanovení, shledají, každý chopě se za svú hlavu, jsú li mezi kacíři a mezi Antikristy položeni. Také kněží, kteříž by od svatokupecství se zachovati chtěli, nemnozí by k biskupství chvátali, poněvadž bídným zbožím jest tak zapleteno, že pro ně i zle vcházejí, i zle v stavu přebývají. Protož mnozí v duši malomocnějí a jako jedem se otravují. A tomu na vědomí, když jest ciesař Konstantin najprvé zbohatil římského biskupa, dav sboží, tehda slyšán jest[141]omylem je „jest“ (na tomto a na následujícím foliu) zapsáno dvakrát