[136r]číslo strany rukopisuo dušech, kteréžs ty svú svatú krví vykúpil a smrtí ukrutnú. Mají po hřiechu veličejší pilnost, aby měšec naplnili, než aby duši od zatracení tobě přivedli. Protož die sv. Bernart ku papeži Eugeniovi[129]na okraji nečitelný přípisek: „Padne oslice, a jest kto pozdvihna, hyne duše, a není, kto by pomyslil.“ Znamenal svatý Bernart, že kněží sú pilnější papežovy mezkyně, aby neupadla, než duše, aby nezahynula. Podobni sú kněžím židovským, jimiž dóvod učinil Spasitel, že když jim osel[130]původně v textu zapsáno „osedl“, litera „d“ přeškrtnuta upadl v jámu v svátek, že sú jej ihned vytáhli a neřekli, by byl hřiech. Ale kdy milosrdný Spasitel uzdravil nemocného v svátek, tehdy sú položili za hřiech. Dovedl jim Spasitel, že sú měli k oslu větší pilnost nežli k bližniemu. Ó, co jich, jenž sú pilnějšé krav, voluov, ovcí, sviní, peněz i koní nežli, neřku cizích, ale více nežli i svých duší. Daj Pán Buoh, aby všickni k spasení svých duší statečně se obrátili i jiných spasení pilni byli.

[136v]číslo strany rukopisu

[Kapitola]text doplněný editorem V[131]připsáno na okraji

Hodné jest již spatřiti, kterak biskup muož v svatokupecství upadnúti. Věziž, že muož býti svatokupcem, v biskupství vstupuje. Druhé v něm přebývaje. Třetie z něho vystupuje. Prvé vstupuje, muož býti svatokupcem tak, že když koli přijme biskupství uplně anebo více pro zisk časný neb pro chválu světskú neb pro rozkoš tělesnú než pro zaslúžení blahoslavenství, pro chválu boží, pro spasení své a pro duše bližních, aby je příkladem dobrým a slovem božím Bohu přivedl. A vstúpí li skrze dary neb skrze službu neb skrze přízen tělestnú, tehda již chopilo se ho svatokupecství, neb již má nezřiezenú vuoli k směnění. A jistě tak vstupuje v biskupstvie, hanebně jest směnil, dav duši diáblu za darmo, to jest za hřiech. Protož má li kto býti biskupem božím dóstojným, musí prvé býti života svatého a pak povolán od Boha skrze lidi a bez daruov. A jsa povolán, aby se měl za nehodného. A jsa připuzen, aby pro chválu boží,