[135v]číslo strany rukopisudarmo berú. Protož daru, jenž velmi v kněžských řádích prospívá, neberú. A poněvadž neberú, nemají. A poněvadž nemají, ani darmo ani nedarmo komu dávati mohú. Což tehda dávají? Jistě to, což mají. A co mají? Jistě ducha lži. Kterak toho dovodíme? Neb poněvadž duch pravdy, jakož svědčí pravda, od níž pochází, darmo vzat bývá, bez pochybení, duch lži že jest, se dokazuje, kterýž ne darmo vzat bývá.“ Tak píše Lev papež, ukazuje, že svatokupci ducha lživého prodávají a kupují. I kterak mohú ti vymluveni býti, kteříž za peníze odpustkóv dobývají, aby více utěželi, anebo kteříž na zpovědi sedají, najímajíce z určených peněz? A v Římě zpovědlníci, kněží světští i mniší, běhúnové neučení a nestateční, sedají na zpovědi, když jedné umluví, aby určené zlato dali od zpovědi, a lidi, odkud přijdú s kterými koli hřiechy, neumějíce jich zpraviti, rozhřešovali. Ó, Hospodine milosrdný, kterak malá péče jest [136r]číslo strany rukopisuo dušech, kteréžs ty svú svatú krví vykúpil a smrtí ukrutnú. Mají po hřiechu veličejší pilnost, aby měšec naplnili, než aby duši od zatracení tobě přivedli. Protož die sv. Bernart ku papeži Eugeniovi[129]na okraji nečitelný přípisek: „Padne oslice, a jest kto pozdvihna, hyne duše, a není, kto by pomyslil.“ Znamenal svatý Bernart, že kněží sú pilnější papežovy mezkyně, aby neupadla, než duše, aby nezahynula. Podobni sú kněžím židovským, jimiž dóvod učinil Spasitel, že když jim osel[130]původně v textu zapsáno „osedl“, litera „d“ přeškrtnuta upadl v jámu v svátek, že sú jej ihned vytáhli a neřekli, by byl hřiech. Ale kdy milosrdný Spasitel uzdravil nemocného v svátek, tehdy sú položili za hřiech. Dovedl jim Spasitel, že sú měli k oslu větší pilnost nežli k bližniemu. Ó, co jich, jenž sú pilnějšé krav, voluov, ovcí, sviní, peněz i koní nežli, neřku cizích, ale více nežli i svých duší. Daj Pán Buoh, aby všickni k spasení svých duší statečně se obrátili i jiných spasení pilni byli.