toho kněžství neslušalo prodávati, kterak kněžství Kristovo za penieze sluší dávati? A v tom svatokupecství sú světští i duchovní. Pak druhý obyčej svatokupecství jest za službu dávaní biskupstvie neb jiných dóstojenství. A proto mnozí slúží u dvoróv. Druzí opustíce své fary, slúží, chtíce bohatější dosáhnúti. Třetí obyčej jest pro příbuznost dávaní dóstojenství. V tom mnoho jest vládyk, jenž dávají nestatečným přátelóm, jenž nebyli by hodni sviní pásti. Čtvrtý obyčej, že dávají pro prosbu neb pro jinú tělestnú libost. Jakož někto dá pro tovarystvie, že kněz umí s ním loviti, v šachy neb jinak hráti. A mají také jiní lstivý klobúček, že vetuje se neb zakládá takto: „Oč platí, pane, že nedáš mému synu kostela?“ A pán dí: „Platí, o padesát kop, že dám.“ A on dí: „Platí.“ A pán: „Nu, já dávám synu tvému kostel, dáš padesát kop.“ A jest mnoho jiných chytrostí diábelských, jimiž klamá i světské i duchovní, v svatokupecství je zavodě. Jakožto otce, matku, syna, jenž chtíce v duchovní dóstojenství uvésti, dávají dary, slúží kniežatóm i pánóm a kupují bully u papežóv.

A zdá mi se, že veliká strana lidí proto obecně dávají děti do školy, aby byli bohati, v světě velebni a přátelóm aby pomáhali. A oni se také proto radějše učí. I vidíme, že obecně zle jsú živi. Protože nedóstojně sú v kněžství vstúpili. A že zboží vždy přibývá duchovním, protož také žákóv a kněží přibývá, neb každý chce lehko živ býti a zbohatěti. Protož drazí jsú otroci, rolí hyne, slúh není, ano každý sedlák obecně chce syna preláta míti. A kdyby kněží měli býti živi, jako prvé jsú byli živi světí, málo by jich bylo. A bylo by lépe, by nás bylo dobrých málo, než zlosynóv všudy plno. Jakož die sv. Jan Zlatoustý, že lepí je jeden svatý než hřiešníkóv svět naplněný. A že tak na obě straně hřešíme, světští i duchovní, otcové zlým úmyslem a matky do školy dávajíce a synové, zlým úmyslem se učíce, protož s obú stranú málo cierkvi svaté prospíváme. Protož, otče a matko, chcete li míti dítě,