těžce hřeší, nedávajíce. Neb někto ustaví, aby bylo sukno kupováno chudým neb určené krmě neb jiné almužny. Ani pak sobě zachovají neb svým přátelóm a pacholkóm dávají aneb pro přízen jiným, a jako by své dávali, chtí chlúbu míti a nuznějších nebožátek za nic netbají. A v tom hřiechu sú klášterníci, faráři a měšťané obecně. Klášterníci, sebravše veliké almužny, aby vydávali chudým penieze, sukno, ztravu, i nedávají. Faráři, aby chudé krmili v suché dni neb jindy, i nekrmí. Měšťané též. A tak táhnú spolu vuoz diáblóv jako tří koni, jichž pomrskává lakomstvím, tiehna je do své stodoly. A o těch takto stojí psáno v ustavení duchovním: „ Kněží neb světští, kteříž statky otce a matky své neb jiných lidí, kteréž sú chudým odkázali, zadržeti chtí aneb odjíti, jakožto mordéři chudých a jakožto zloději a svatokrádci kleti buďte, od kosteluov odlúčeni, dokavad nenavrátí.“ Aha, poznajte se, lúpežníci chudých lidí, mordéři, zloději a svatokrádci! Nebo ačť vás lidé neklnú, ale Pán Buoh vás klne. A té klatby dokáže v súdný den, když die: „Jděte, zlořečení, do věčného ohně!“ Otieží: „Proč?“ Odpoví, řka: „Lačen sem byl, nedali ste mi jísti, žiezniv, a nenapojili ste mě, nah sem byl, a neodíli ste mne.“ A oni řkú: „Pane, když sme tě viděli lačného, žieznivého a nahého, a nedali sme tobě?“ A on die: „Co ste neučinili najmenšiemu z mých, mně ste neučinili.“ Na to slovo sv. Augustin die: „Poněvadž ten puojde do věčného ohně, jenž jest nedával svého, co se tomu stane, jenž se chápal cizieho?“ A že dřieve řečení chudým almužny odjímají, protož kam se ti v súdný den dějí, ač se nepokají, navrátíce chudým, co sú zadrželi? A že sú mordéři chudých? Písmo die: „Kto zklamává chudého, člověk krvavý jest, ktož odjímá v potu chléb jako ten, to věz, jest vinen, kterýž zabije bližnieho svého.“ A že sú lúpežníci, to jest jisto, neb berú chudým jich statek. A že sú zloději, jest vědomo, neb kradú cizie věci. A že sú svatokupci, svatokrádci, to jest proto,