přecedil své svědomí. Jsi li života svatého v naději, nejsi li zprzněn smrtedlným hřiechem, jsi li hotov Písmem k lidu naučení a životem k smrti podstúpení, tiehne li tě boží chvála a tvé i lidské spasenie, poručiž Bohu, ráčí li tě míti. A přistupíš li, viz, ať tebe svatokupecství, chlúba, rozkoš a lakomstvie, nébrž i pokrytstvie nezachvátí. Aniž se pokládaj, by ty byl nad jiné toho úřadu hoden. Když tak se připravíš, vstúpě v biskupství, ještě je pro mnohé nesnáze brzo poškvrníš. A to znamenajíce světí, před volením biskupství sú utiekali, jako sv. Řehoř a sv. Marek evangelista byl sobě palec uťal, aby biskupem nebyl. A sv. Lev papež byl sobě ruku uťal, že měl hnutí tělesné, dotekl se úst jedné ženy, když jí tělo božie dával, maje za to, že by již hoden nebyl mše slúžiti a božieho těla rozdávati. Ó, kak málo se nynie před biskupstvím pokrývají, palcóv, aby znikli biskupství, utínají. Také nynie holubice ne brzy ukáže koho, neb jest již chamradím zbožie zastřieno okno. Z těch řečí muožem znamenati, že nejisté a strašlivé jest člověku světskému, kniežeti, pánu neb jinému, také i duchovniemu, míti poddací k biskupství, faře neb k oltáři aneb k jiné almužně. Protož, že nedá li hodnějšímu, a moha ho míti, aneb nemíní li, aby dal hodnějšímu v domnění úmyslem pravým, tehdy těžce bude hřiechem poražen a nebude před Bohem hoden, aby to poddání držel, jedné ač by se snažně pokál. A dá li méně zpósobnému vědomě pro penieze, pro dary, pro službu tělestnú, pro přízen světskú, pro krev neb pro příbuznost, pro pochlebenstvie neb pro prosbu lidskú, běda jemu s tím podacím. Aj, pro ty příčiny jest velmi strašlivé míti které podacie. A věz, že podacie není kostel ani oltář ani která věc tělestná. Ale jest moc duchovní, kterúžto moc maje Pán, muož a má opatřiti, aby prvé daná almužna k chvále boží dobře stála. Protož podací