aby bylo knězem dobrým, proste Boha, ať zdaří k své chvále a k jeho spasení a k vašemu a cierkvi svaté k prospěchu. A ty, žáku, uč se pro též. Neb učíš li se proto, aby byl bohat, tehdy vede tě lakomství. Pakli pro chválu světskú, tehdy vede tě pýcha. Pakli pro tělestnú rozkoš, tehdy vede tě chlipnost. Též i v kněžství. Ale učíš li se pro spasenie, i jdeš v kněžstvie, jsi dobře živ, tehdy tvé učenie jest dobré a kněžství svaté.

Ale snad dieš: „Poněvadž jest tak na všechny strany duchovenství zapleteno, tehdy by neslušalo ani kněžství, ani biskupství požádati. A to jest proti rozumu, jenž ukazuje, že ten stav jest najdóstojnější, jehož nemuož nižádný právě míti a požívati, jedné s volí. Neb die sv. Pavel: „Ktož biskupství žádá, dobrého úsilé žádá.“ Tu věz vedlé naučenie svatého Jana Zlatoustého, že v těch sloviech biskup, kněz, farář dvě věci se míníta. Prvá práce a druhá dóstojenství. Práce, jakož die sv. Pavel, má žádána býti, ale druhá nemá žádána býti. Protož die sv. Pavel: „Ktož biskupství žádá, dobrého úsilé žádá.“ To jest míní li kto biskupem býti, tehdy by měl tím úmyslem žádati, aby cierkvi svaté prací svú chtěl prospievati. Protož die sv. Řehoř na to slovo svatého Pavla, že v tu dobu bylo to slovo svatého Pavla držíno, když ten, ktož jest měl biskupem býti, měl jest býti hotov každú hodinu na mučení jíti. Neb na počátku víry křesťanské najprvé jsú trpěli mučení biskupové. Dóvod jest na Kristovi, na jeho apoštolech i na jiných mnohých svatých biskupiech. Ale že nynie biskupstvie uvalilo se v zbožie, protož nynie žádají zbožie a biskupství pro zbožie. A že biskupi již mučedlnicstva se nelekají, protož směle k biskupství chvátají. Prvé nebylo kde vzíti člověka, aby byl biskupem, neb jest bylo býti chudým a v hotově mučedlníkem. Ale již, když biskup umře, kterýž kolivěk má čáku, ten o biskupství stane, jakož po smrti šťastné paměti kněze Sbynka stálo jich o arcibiskupstvie jedné čtyrmezcietma a ty jsme byli napsali ze jména. Prozřiž, ktož chceš žádati kněžství neb biskupství, viziž, aby najprvé