nechati. Páni netbají, neb druzí sami tak živi sú. A někteří pro přízen tělestnú a jiní, ač jim žel, ale mní, by nebyli povinni polepšiti. A někteří počnúce odpadnú, s jedné strany že se bojí póhonuov, s druhé strany že prelátové ihned zlosyny propúštějí. A pak lid osadní, ten aneb nedbá, aneb nesmí, aniž umie se proti zjevné zlosti statečně postaviti. Ale měli by učiniti vedlé Kristova přikázaní. Najprvé několiko jich neb pán podací napomenúti kněze. Neuposlúchal li by, potom měli by všickni sjíti se a řéci jemu, aby pohoršení vyvrhl. Pakli by toho učiniti nechtěl, ale aby se ho varovali jako zjevného hříšníka a pekelníka. Tak jest Kristus přikázal. Nad to ještě vznesli by na biskupa, aby to opravil. Nedbal li by biskup, tehdy nedati jemu desátkóv, aniž mše jeho slyšeti. Neb jest ustavení, aby nižádný neposlúchal mše kněze, o němž vie bez pochyby, že má ženimu neb kuběnu, a to ustavenie jest pod kletbú vydáno, ne by mše nebyla svatá, ale aby kněz neslúžil neduostojně a lid aby nebyl účasten hřiechu jeho. Pakli by to vše nepomohlo neb snad by neslúžil, jakož to činí, a měl by dosti jísti bez jich dávaní, ale učiniti mu, jako přikázal sv. Pavel o smilníku, o němž die sv. Jan Zlatoustý, že pravie o něm, že jest byl kněz. Co přikázal Pavel? Řekl: „Vymeťte starý kvas“, míně toho smilníka, neb die napřed: „Toho, jenž tak jest učinil, ve jméno Pána našeho Ježíše Krista, zberúce se a v tom duchu s mocí Pána Ježíše dáti takového Šatanu v trápení těla, aby duch spasen byl v den Pána našeho Ježíše Krista.“ Aj, teď dal sv. Pavel naučení, kterak smilníka zjevného všickni spolu vyvrci z sebe mají jako starý kvas. Ale že řiekají lidé: „My móžem bez toho dobře býti, co nám do toho, nám to neškodí. Ihned die sv. Pavel: „Nenie dobrá radost váše. Nevíte, že malý kvas, to jest málo kvasnic všechno těsto ruší? Vymeťte starý kvas!“ Aj, teď ukazuje, že nedobře sú byli radostni, trpiece toho, neb od něho byli sú nakvašeni, to jest jeho hřiechem zprzněni,