die sv. Řehoř, že: „Dá li co ten, jenž jest svěcen, bez úmluvy, ani bezděky, ani jsa prošen, ale z milosti za listy neb za plášť, toho vzíti nebráníme. Neb jeho dánie nižádné poškvrny hřiechu nečiní, kteráž z lakomé prosby nepošla jest“. K té výmluvě jest odpověd, že biskup, jest li pilen, aby nižádný sluha nesvatokupčil, tehda bude vymluven. Ale ví li neb maje věděti, i nedbá, a tak nepomstil, jako pomstil sv. Elizeus nad Gezi. To věz že nepotreskce a od sebe nezažene, tehdy jest účasten toho hřiechu. Pak k druhé výmluvě odpovídá skutek sluhy biskupovy. Neb druhdy vymlúvají, druhdy napomínají, i základy berú sluhy i písaři. A ty, kteříž nemají neb nechtí dáti, preč zahánějí. Protož velmi dalecí sú od svatého Řehoře odpuštění, jenž jest odpustil. Kdyby kto ani pod úmluvú, ani připuzen, ani sa prošen, za listy neb za plášť, to jest za šle, co dal. Ale po hřiechu již bulle neb listové na biskupství a šle, jež biskup na sobě, kdy mši slúží, mievá, příliš draho prodávají. Tak že místo bully kúpil by Biblí a místo šle kúpil by dvanádcti apoštolóm, by zde ještě biskupili, sukně. A již bez bul a bez šlí nedopustí k biskupství.

Také vymlúvají se planí biskupi, že by neměli nač státi a živi býti, by tak od svěcení nebrali. Ale jest odpověd prvá, že poněvadž jest náměstek biskupa aneb pomocník, nechť jemu biskup potřebu dá, poněvadž jiné krmí, panoše a mnohé, jenž k biskupskému úřadu nepříslušejí. Druhá odpověd, aby planý biskup, jsa v chudobě živ jako Petr neb Pavel apoštol, slovo boží kázal. A třetí odpověd, aby tam šel kázat tomu lidu, od něhož má jméno biskupské. Ale po hřiechu jméno mají, a jakož by měli, v lidu, k němuž sú se biskupili, neprospívají. Protož Čech, který jim dal to jméno planí biskupové, snad proto učinil, že málo v lidu, a zvláště