aniž muož býti za penieze hodně prodána. Ač mají lidé v té práci kněží živiti, ale oni nemají té práce prodávati ani šacovati, neb tak by každé svatokupecství vymluvil, řka: „Práci prodávám.“ Protož die Pán Buoh skrze Malachiáše proroka: „Kto mezi vámi jest, jenž by zavíral dveře a zapaloval oltář muoj vděčně? Není mi vóle v vás,“ die Pán Buoh nad zástupy, „a oběti nepřijmu z ruky vaší!“ Tu die Gracianus, jenž jest dekret složil, že: „Dveře zavierati není svaté oběti úřad, ale přísluší k duchovnímu úřadu“. Protož není hodná výmluva, jíž se brání, řkúce, že práci prodávají.

A jest ještě tento duovod proti té omluvě. Poněvadž biskup prodává práci, tehda má ji dáti za rovné penieze. A že osada od jiného za mnoho menší penieze mohla by takúž práci kúpiti, tehdy biskup zle činí s syny svými, že jim tak draze prodává práci. Opět takto laik utesav a ustaviv oltář, měl jest větší práci než biskup, jenž ho málo požehnal a pomazal. A laik z lehka jest méně vzal od své práce. Proč pak biskup, jsa otec, od synóv více béře? Aniž jest výmluva, již kto by řekl, že biskupova práce jest hodnější než laikova, tesáka neb zedníka. Neb práce biskupova nebyla by vzácnější jediné, protože duchovní věcí jest spojena. A poněvadž proto ta práce jest drahá, tehdy duovod jest, že pro duchovní věci béře biskup ty penieze. Neb jinak měla li by býti veliká hanba biskupu, že jsa velmi nadaný a duostojný, pracoval by z peněz u sedlákuov. Opět takto: poněvadž biskup jest nadán v zemi, aby maje čím živ býti, řád duchovní ve všem svého duchovenství naplnil, tehdy nehodně béře za tu práci od lidí ty penieze. Jako dělník, vezma jeden nájem za práci, kázal by sobě druhý dáti.

Opět otázal bych, kterak draze má býti vážena jeho práce od svěcení jednoho