oltáře. A poněvadž prvé nebyla tak drahá a také že jest lacinější na chudém biskupu než na bohatém a na sufragánu, to jest na pomocníku, méně se váží než na samém biskupu, tehdy čím bude biskup bohatější, bude ta práce dražší. A tak nebude penězóm smiera i pro ty věci, i proto, že obec potřebuje svěcení, a tak bude bráti, co bude chtíti, jakož pohříchu tak se děje. Aj, již máš, kterak biskup, světě kostel neb oltář, muož býti svatokupcem. Pak že muož býti svatokupcem, světě na kněžstvo jiné, řečeno jest napřed, že ne toliko, kteříž z peněz světí žáky, ale i pro přízen, i pro chválu svú, jakož die sv. Řehoř a sv. Remigius. A sv. Ambrož die, že: „Když jest svěcen, to věz ten, jenž jest dal penieze, co jest dal, to jest zlato bylo, a co jest ztratil, to jest duše byla. Když jest jiného světil, což jest vzal, to jest zlato bylo, a co jest dal, to jest malomocenství bylo“. Aj, tuť ukazuje sv. Ambrož, že svatokupecstvím oba sta zmalomocněla, když on dá a tento vezme penieze od svěcení. Protož die žalostivě sv. Ambrož: „Věrně, to jest, že mě bolí, že arcibiskup, to jest papež, tělestně biskupa učinil, neb jest pro penieze duchovně malomocného světil. Peniezi buďte s tebú na zatracení, že dar Ducha svatého za penieze kúpil jsi a kúpi divnú dušem na zatracení dokonal jsi.“ A opět die: „Jistě očima tělestnýma zdá se jako biskup veliký a božiemu vidění jest malomocný veliký. Penězmi dobyl nehodného kněžství a před Bohem ztratil duši. Tělo přijelo dóstojenství a duše ztratila poctivost.“ To sv. Ambrož. A opět die: „Nalézají se mnozí, trhem daru chtíc kúpiti dar Ducha svatého, když penieze dávají, aby biskupské duostojenství vzali, nepomníc slov Petrových, jenž jest řekl k Šimonovi: „Peniezi tvoji buďte s tebú na zatracení, žes se domněl dar boží za penieze míti.“ To sv. Ambrož.

A tak již máš, že ani kosteluov, kapel, oltářóv, ani žákóv má biskup