[263r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceodplacuješ bohu[1492]bohu] Domino lat., lide bláznivý a nemúdrý? Zdali on nenie otec tvój, kterýž vládne tebú i učinil i stvořil tě? CantDt32,7 Pomni na staré dni, zpomínaj na všecky národy. Otěž otce svého a zvěstujeť tobě, starších svých a povědieť tobě. CantDt32,8 Když děléše Najvyšší lidi, když rozdělováše syny Adamovy, ustavil[1493]ustavil] Uſta|ſtawil rkp. jest cíle lidské podlé počtu synóv izrahelských. CantDt32,9 Ale diel boží lid jeho, Jakub provázek dědictvie jeho. CantDt32,10 Nalezl jest jeho v zemi pusté, v miestě hrozném a široké púštině. Obvedl jeho a učil a ostřiehal jako zřiedlnice oka svého. CantDt32,11 Jako orlice popuzujíc k létaní ptáčencóv svých a nad nimi létajíc, rozestřela křídla svá a přijala je[1494]je] eum lat. a nesla na plecí svú. CantDt32,12 Sám hospodin vódce jeho byl a nebieše s ním bóh cizí. CantDt32,13 Ustavil jej nad vysokú zemí, aby jedl ovoce polské, aby ssál stred z opuky a olej z skály najtvrzšie, CantDt32,14 máslo z bravu a mléko z ovcí s tukem beránkóv a skopcóv synóv Bazan a kozly s bělí pšeničnú a krev vinné jahódky pili[1495]pili] biberet lat., biberent var. najčistější[1496]najčistější] naiċiẛtieiẛie rkp.. CantDt32,15 Zbujel jest zmilelý i protivil se, zbujev, ztučněv rozšířil se. Opustil boha, stvořitele svého, a odstúpil od boha, spasitele svého. CantDt32,16 Popudili sú jeho v cizích boziech a v ohyzdách k hněvu zbudili sú. CantDt32,17 Obětovali sú diáblóm, a ne bohu, bohóm, jichž sú neznali. Noví a znova zamyšlení[1497]znova zamyšlení] recentes lat. přišli sú, jimž sú sě neklaněli otcové jich. CantDt32,18 Boha, jenž je urodil tě, opustil si a zapomněls hospodina, stvořitele svého. CantDt32,19 Viděl jest hospodin a k hněvu popuzen jest, neb sú ho popudili synové jeho i dcery. CantDt32,20 I řekl jest: „Skryji tvář svú od nich a znamenati budu najposlednie věci jich, neb národ přěvrácený jest a nevěrní synové. CantDt32,21 Oni sú mě potupili v tom, jenž nebieše buoh, a rozdráždili v marnostech svých. A jáť jich popudím v tom, jenž nenie lid, a v pohanstvu bláznivém zdráždím je. CantDt32,22 Oheň zapálen jest v prchání mém a hořěti bude až do najnižších miest pekla. I sežřeť[1498]sežřeť] ſezṙziet rkp. zemi s plodem jejie a základy hor spálí. CantDt32,23 Sberuť na ně zlé a střěly své naplním na nich. CantDt32,24 Stráveniť budú hladem a zžerú je ptáci kúsaním přěukrutným. Vypustímť na ně zuby zvěří, kterážť ukrutně roztrhá, [b]označení sloupcei haduov, jenž sě plazie na zemi[1499]zvěří, kterážť ukrutně roztrhá, i haduov, jenž sě plazie na zemi] cum furore trahentium super terram, atque serpentium lat.. CantDt32,25 Zevnitř zstráví je meč a vnitř strach, mladcě spolu i panny, mláďátko s člověkem starým. CantDt32,26 I[1500]I] navíc oproti lat. řekl[1501]řekl] rziekl rkp. jest[1502]řekl jest] Dixi lat.: Kde sú již? Shladím z lidí památku jich. CantDt32,27 Ale pro hněv nepřátel prodlil sem, aby snad nepýchali nepřietelé jich a[1503]a] Ale rkp. neřekli: Ruka naše vysoká, ale ne hospodin učinil jest toto všecko.“ CantDt32,28 Lid bez rady jest a bez múdrosti. CantDt32,29 Ó, by smyslili a srozuměli a na najposlednějšie věci patřili. CantDt32,30 Kterak[1504]Kterak] Kterarak rkp. jest[1505]jest] navíc oproti lat.: jeden honil tisíc a dva honila sta desět tisícóv? Zdali ne proto, že bóh jich prodal je a hospodin sevřel je? CantDt32,31 Nebť nenie bóh náš jako bóh[1506]bóh] dii lat., deus var. jich a nepřietelé naši jsú súdiece. CantDt32,32 Z vinnicě Sodomských víno jich a z předměstie Gomory, jahódka vinná jich jahódka žluči a hrozen najhořčejší[1507]hrozen najhořčejší] botri amarissimi lat., botrus amarissimus var.. CantDt32,33 Žluč drakóv, aspidóv[1508]aspidóv] navíc oproti lat. víno jich a jed hadóv k uzdravení nepodobný. CantDt32,34 „Zdali to nenie děláno u mne a neznamenáno v pokladiech mých? CantDt32,35 Máť jest pomsta a jáť odplatím jim[1509]jim] navíc oproti lat. v čas, aby padla noha jich. Blízkoť jest jich[1510]jich] dies lat., srov. den BiblŽaltHist zatracenie a pospiechajíť časové, ať by byli.“ CantDt32,36 Súditiť bude hospodin lid svój a nad sluhami svými smilujeť sě. Uzříť, žeť jest zemdlela ruka a zavřění také zhynuli sú a ostatní stráveni sú. CantDt32,37 I dějíť[1511]dějíť] dicet lat., dicent var.: „Kde sú bohové jich, v nichžto [mějiechu naději]text doplněný editorem[1512]mějiechu naději] habebant fiduciam lat., CantDt32,38 [z jichžto]text doplněný editorem[1513]z jichžto] de quorum lat. obětí jediechu tučnosti a pili sú víno obětné?“ „Nechť vstanú a pomohú vám a v núzi vás obránie. CantDt32,39 Vizte, žeť sem já sám a žeť nenie jiného boha kromě mne. Jáť zabiem a jáť živiti káži, ztepuť a jáť uzdravím a nenie, kto by z ruky mé mohl vydřieti. CantDt32,40 Zdvihnuť k nebi ruku svú a diemť: Živ sem já na věky. CantDt32,41 Naostřím liť jako blesk meč svój a pochytí liť súd ruka má, navrátímť pomstu nepřátelóm mým a těm, kteříž mne nenávidie, odplatím. CantDt32,42 Opojímť střely své krví a meč mój zžéřeť těla, s krvi zbitých a z jetie, obnažené hlavy nepřátel.“ CantDt32,43 Chvalte, pohané, lid jeho, nebť krvi slúh svých pomstí. A pomstu odplatí na nepřátely jich a smilujeť sě nad zemí lidu svého.

CantL1,68 Požehnaný pán bóh Izrahelóv, neb jest navštievil a učinil vykúpenie lidu svého CantL1,69 a vyzdvihl jest roh spasenie nám v domu