odplacuješ bohu, lide bláznivý a nemúdrý? Zdali on nenie otec tvój, kterýž vládne tebú i učinil i stvořil tě? CantDt32,7 Pomni na staré dni, zpomínaj na všecky národy. Otěž otce svého a zvěstujeť tobě, starších svých a povědieť tobě. CantDt32,8 Když děléše Najvyšší lidi, když rozdělováše syny Adamovy, ustavil jest cíle lidské podlé počtu synóv izrahelských. CantDt32,9 Ale diel boží lid jeho, Jakub provázek dědictvie jeho. CantDt32,10 Nalezl jest jeho v zemi pusté, v miestě hrozném a široké púštině. Obvedl jeho a učil a ostřiehal jako zřiedlnice oka svého. CantDt32,11 Jako orlice popuzujíc k létaní ptáčencóv svých a nad nimi létajíc, rozestřela křídla svá a přijala je a nesla na plecí svú. CantDt32,12 Sám hospodin vódce jeho byl a nebieše s ním bóh cizí. CantDt32,13 Ustavil jej nad vysokú zemí, aby jedl ovoce polské, aby ssál stred z opuky a olej z skály najtvrzšie, CantDt32,14 máslo z bravu a mléko z ovcí s tukem beránkóv a skopcóv synóv Bazan a kozly s bělí pšeničnú a krev vinné jahódky pili najčistější. CantDt32,15 Zbujel jest zmilelý i protivil se, zbujev, ztučněv rozšířil se. Opustil boha, stvořitele svého, a odstúpil od boha, spasitele svého. CantDt32,16 Popudili sú jeho v cizích boziech a v ohyzdách k hněvu zbudili sú. CantDt32,17 Obětovali sú diáblóm, a ne bohu, bohóm, jichž sú neznali. Noví a znova zamyšlení přišli sú, jimž sú sě neklaněli otcové jich. CantDt32,18 Boha, jenž je urodil tě, opustil si a zapomněls hospodina, stvořitele svého. CantDt32,19 Viděl jest hospodin a k hněvu popuzen jest, neb sú ho popudili synové jeho i dcery. CantDt32,20 I řekl jest: „Skryji tvář svú od nich a znamenati budu najposlednie věci jich, neb národ přěvrácený jest a nevěrní synové. CantDt32,21 Oni sú mě potupili v tom, jenž nebieše buoh, a rozdráždili v marnostech svých. A jáť jich popudím v tom, jenž nenie lid, a v pohanstvu bláznivém zdráždím je. CantDt32,22 Oheň zapálen jest v prchání mém a hořěti bude až do najnižších miest pekla. I sežřeť zemi s plodem jejie a základy hor spálí. CantDt32,23 Sberuť na ně zlé a střěly své naplním na nich. CantDt32,24 Stráveniť budú hladem a zžerú je ptáci kúsaním přěukrutným. Vypustímť na ně zuby zvěří, kterážť ukrutně roztrhá, i haduov, jenž sě plazie na zemi. CantDt32,25 Zevnitř zstráví je meč a vnitř strach, mladcě spolu i panny, mláďátko s člověkem starým. CantDt32,26 I řekl jest: Kde sú již? Shladím z lidí památku jich. CantDt32,27 Ale pro hněv nepřátel prodlil sem, aby snad nepýchali nepřietelé jich a neřekli: Ruka naše vysoká, ale ne hospodin učinil jest toto všecko.“ CantDt32,28 Lid bez rady jest a bez múdrosti. CantDt32,29 Ó, by smyslili a srozuměli a na najposlednějšie věci patřili. CantDt32,30 Kterak jest: jeden honil tisíc a dva honila sta desět tisícóv? Zdali ne proto, že bóh jich prodal je a hospodin sevřel je? CantDt32,31 Nebť nenie bóh náš jako bóh jich a nepřietelé naši jsú súdiece. CantDt32,32 Z vinnicě Sodomských víno jich a z předměstie Gomory, jahódka vinná jich jahódka žluči a hrozen najhořčejší. CantDt32,33 Žluč drakóv, aspidóv víno jich a jed hadóv k uzdravení nepodobný. CantDt32,34 „Zdali to nenie děláno u mne a neznamenáno v pokladiech mých? CantDt32,35 Máť jest pomsta a jáť odplatím jim v čas, aby padla noha jich. Blízkoť jest jich zatracenie a pospiechajíť časové, ať by byli.“ CantDt32,36 Súditiť bude hospodin lid svój a nad sluhami svými smilujeť sě. Uzříť, žeť jest zemdlela ruka a zavřění také zhynuli sú a ostatní stráveni sú. CantDt32,37 I dějíť: „Kde sú bohové jich, v nichžto [mějiechu naději]text doplněný editorem[1512]mějiechu naději] habebant fiduciam lat., CantDt32,38 [z jichžto]text doplněný editorem[1513]z jichžto] de quorum lat. obětí jediechu tučnosti a pili sú víno obětné?“ „Nechť vstanú a pomohú vám a v núzi vás obránie. CantDt32,39 Vizte, žeť sem já sám a žeť nenie jiného boha kromě mne. Jáť zabiem a jáť živiti káži, ztepuť a jáť uzdravím a nenie, kto by z ruky mé mohl vydřieti. CantDt32,40 Zdvihnuť k nebi ruku svú a diemť: Živ sem já na věky. CantDt32,41 Naostřím liť jako blesk meč svój a pochytí liť súd ruka má, navrátímť pomstu nepřátelóm mým a těm, kteříž mne nenávidie, odplatím. CantDt32,42 Opojímť střely své krví a meč mój zžéřeť těla, s krvi zbitých a z jetie, obnažené hlavy nepřátel.“ CantDt32,43 Chvalte, pohané, lid jeho, nebť krvi slúh svých pomstí. A pomstu odplatí na nepřátely jich a smilujeť sě nad zemí lidu svého.
CantL1,68 Požehnaný pán bóh Izrahelóv, neb jest navštievil a učinil vykúpenie lidu svého CantL1,69 a vyzdvihl jest roh spasenie nám v domu
