[53v]číslo strany rukopisua takž, protože proti přísaze a bez povolenie Heřmana biskupa pražského a Fabiana hrabie vyšehradského volen byl, to volenie nemohlo jemu ostati. Ale když všickni obecně povolichu zemene, Vladislav kniežetství českého přijal jest. Uslyšav to Bořivoj syn druhorozený krále Vratislavóv prvého krále českého, jenž sě narodil z Svatavy královny, že bratr po smrti Svatoplukovi kniežetstvie české přijal, inhned sě jest vzdvihl do srpské země k Vigbertovi k sestřence svému, s jehožto pomoci i také s některými z Čech do Čech jest u vigilii Božieho narozenie vtrhl tajně, do pražského města inhned jest vjel.
Léto Božie tisíc sto a deset když ten jistý Bořivoj u Praze již jsa poznán byl, že u městě byl, stalo sě jest takto, že mnozí i od žen i od dětí i ode všeho statku, což jsú měli, preč jsú běžěli z Prahy a druzí pak, ktož byli z Bořivojovy strany, ti jsú u městě ostali, Heřmana biskupa v jeho pokoji nalezši jali a u vězenie dali. Fabian vladař a hrabie správce vyšehradského nechav všeho na útok sě oddal, proněžto veliký kus i smutek ve vší zemi stal sě. Jedni z Prahy běžiechu, druzí s tovařistvem běžiechu sem i tam lúpíc a mordujíc. Toho dne Bořivoj vjel jest na hrad vyšehradský a nazajtřie do města vjel i byl přijat od žákovstva s procesími velmi krásně. A tak mši slyšav opět sě na Vyšehrad vrátil. Zatiem té pak jisté noci Otík bratr Svatoplukóv z [bx]z ] zſVackem šlechticem moravským shromáždiv veliké vojsko lidí s toho hradu, jemuž Hrádek dějí, přijevše k Rokytnici stany rozbili a na zajtřie Vyšehrad oblehli stražemi, aby nikam nemohli. Po třětí dny vrátiv sě z Plzně z svými lidmi brány všecky nalezl zavřeny a oděnce na nich, k nimžto mluvil, aby ho do města pustili, nemohl mieti. Rozhněvav sě velmi postúpil k té vodě, ježto Bruska řiekají. Uzřev zástup lidí s té hory s tiem poslal jest špechéře, aby viděli, co by
