[54r]číslo strany rukopisuto bylo. Vrativše sě pověděli, že Vratislav syn Vigbertóv Bořivojově na pomoc jede. Tehdy návodem Bořivojovým syna Božejova proti nim povzdvihl, sám sě na ně razil. A tu v tom potkání boj obdržal, syna Vigbertova, an smuten tiem velmi, do pražského města jest vehnal, jeho lidi raněné všecky zbil do ostatka. Zatiem pak Vladislav Heřmana z Sezemú šlechtice své poslal k Jindřichovi řískému králi, jenž toho času v Pabemberce bieše, aby hna sám sobú české kniežetstvie jemu kázal vrátiti. Kterýchžto poslóv[by]poslóv] poſlaw prosbu uslyšav, sebrav veliké vojsko lidí do Čech jest vrthl a dvě kniežetě svoji napřed přědeslal jest Děpolda a Berengária, přikazuje jim, aby příměřie uložili. Tak Bořivoj, jako Vladislav, jako Vladislav i Heřman biskup pražský i také Vratislav syn Vigbetóv i všickni jiní zemané přěd krále do Rokycan přijeli. Tam když sú přijeli, jakž jim král přikázal a čas ustanovil, Bořivoje a syna Vigbertova jieti kázal a u vězenie vsaditi, ale Heřman biskup ten svoboden ostal. Takž pak podlé králova uloženie Vladislav kniežetstvie české obdržal a na něm panoval.
{Jan Tista ohaven}textový orientátor
A ty pak protivníky své, ješto sě Bořivoje nadržiechu, rozličnými mukami umučil jest, mezi nimižto Jan syn Tistóv z vršovského pokolenie nectného, o němžto jest dřéve povědieno, očí i nosy i brady byl zbaven. Tyto věci staly sú sě léta nahoře pověděného ledna měsiece.
O sváru Vladislavově a o Otově a o jiných přieběziech
Božieho léta jakž nahoře povědieno, když sú sě věci tak dály, mezi Vladislavem a mezi Otú hněv a válka velmi veliká sě jest vzdvihla, takže jeden k druhému nechtěl jest přijeti, jedné velmi u mnozé lidu branného. Potom pak sjevše sě do jedné vsi do Chlumka smluvili jsú sě pod přísahami u pokoji, ale v srdci vždy zlost držiechu. Proněžto vrátil sě jest Ota do Moravy, jehožto potom toho měsíce června téhož léta Vladislav
