[48r]číslo strany rukopisua tak pak inhned nazajtřie Heřman biskup ciesařem byl potvrzen. Téhož také času Břecislav sjednal jest to s ciesařem, aby bratr jeho Bořivoj po něm českú zemi zpravoval. Téhož opět léta Břecislav s svým vojskem vtrhl do Moravy, hrad Podivín zasě jest vzdělal i poručil jej Heřmanovi biskupu pražskému. Potom pak s králem Kolmanem uheřským sjel sě jest na to pole, jemuž Licko dějí, jenžto dlúho mezi sebú rozličné pomluvy měchu. Na tom roku dávné milosti, jenž mezi nimi byla, i pokoje obnovila, sta si rozešla. Odtavad pak Břecislav odjel a podlé Brna své stany rozbil jest. Břecislav Oldřichovi a Lipoltovi synoma Kunrádovým strýce svého násilně velmi těžek a ukruten byl, jenžto bojiece sě jeho, inhned preč jsú zaběhli. A tak po poslech všecka města svá i krajiny v Břecislavovu moc jsú poddali, kterážto města on vzem, bratru svému Bořivojovi všecka jest poručil. Téhož také léta o Vánociech Břecislav vzácný Boleslava, rodiče svého nebo sestřence, vévodu polského, podlé rady hrabí a pánóv svých něco noši, točíš aby meč nosil přěd kniežaty českými učinil i dal jest jemu za ten jistý úřad tu jistú daň, ješto Vladislav otec jeho i jiné vévody králevstsví českému platiti jsú na každé léto jměli a dlužni byli, deset hřiven zlata a sto hřiven střiebra.
Léto Božie tisíc sto Heřman biskup pražský k ciesařovi byl jest poslán, jenž u Mohuči bieše a pak tu kardinál jeden jménem Rupert Klimentóv papežóv, jenž toho času při ciesaři bieše, na biskupstvie posviecen jest byl. A s tiem sě domóv vrátil. Téhož léta, jakž branibuřská kronika svědčí, když ještě ti lidé slovanští a saští pohanských sě modl nadržiechu, Udo tak řečený markrabie starého braniburského markrabstvie po Labi
