[1r]číslo strany rukopisu
{Unica spes nostra Deus est.}cizojazyčný marginální přípisek mladší rukou
Tato kronika jest od počátku české zemie i o všech kniežetech i králích, ješto jsú zpravovali svými časy, a takž pak k přikázaní slavného Karla Čtvrtého římského ciesaře ze všech kronik všech klášteróv, ješto shledány mohly býti, skrze Přibíka syna Dluhojova z Tradenína, mistra školnieho od svatého Jiljie, řečeného Pulkava v český hlahol z latinského, jakž najlépe mohlo býti, jest přeložena. I jest znamenati, že všecky věci básnivé a nepravé jsú opuštěny a což pravého a jistého jest položeno. Neb ty všecky věci dřéve řečený ciesař s velikú plností v latinskú velmi krásnú řeč shromážditi jest kázal. Své země činy máš zvěděti, neptaje sě na noviny jiných zemí všelikterých neb divóv některých. Potom pak to učiníš, jězdiž sem i tamo po novině. Ale múdřie tak pravie: „Ktož rád své viděti chce zdravie, aby v své zemi ptal sě na noviny, netbaje vlaské kučiny.“ Ale již něchtěl-li by dobrým slúti ten, ktož chce přes moře plúti? Nechtěl-li by tam v daleké vlasti, v nichž mnozí bývají v strasti i berú na sě obyčeje, o nichž tato kronika nepěje? Neb kakéžkoli staří páni tam nebyli poznáni, však slúla ctná družina, v jiných zemiech o nich novina prochodila v té dráze v slovútnosti. Protož prosím vašie ctnosti, by mě neposúdil v tom, že sem pověděl o tom, bych pravil toť již daleko bývánie, jenž vítězstvie jest znamenie.
Když synové lidští na poli Senar tak řečeném po potopě nepamatovali ani rozumem svým rozuměli slibu Božiemu, jež k Noe k otci k jich učinil
