[52r]číslo strany rukopisutak těch peněz ostatek kmotrovi svému v kúpěl jest vložil a jemu je odpustil všecko. I prosil jest jeho také Jindřich římský král, aby s ním proti Uhróm, ješto sě jemu protiviechu, mocně připravě sě trhl, kterúžto prosbu Svatopluk rád jest uslyšal a s králem sě do Uher vypravil, zemi Vackovi a Mutině těm vršovským zlostníkóm k zpravování poručil. A když on s králem u jednoho města ležiechu, upočně Svatopluk z svými lidmi, cožkolivěk bylo mezi těma dvěma vodoma Vahú a Dunají i v tom ve všem okolí všecko spálil a zkazil a mnoho špehéřóv uherských zjímav nosy obřězati a oči vylúpiti jim kázal. Té chvíle tisíc mužóv z uheřského vojska již poslaný biechu na jeho lidi. Němcóv pravým pobitím jest podstúpil, z nichžto mnoho jest zbito a druhých zjimáno jako psóv. Zatiem Bořivoj s Polany nepřietelsky vtrhl byl do země a Vacek strýce jeho Mutina tajně k Svatoplukovi osočil dávaje jemu věděti to, že jeho návodem Bořivoj vtrhl do země s druhé strany. Zlostník nectný lestně a nevěrně poslal jednoho rytieře z svých Bořivojovi dávaje věděti, že Svatopluk jede a s ním boj nazajtřie s ním chce mieti. Té jisté lži úklad uslyšav Bořivoj, lek sě, vzdvihl sě sám v sobě, kak by sě nad Mutinú pomstil. A tak svolav zemany všecky, s nimižto i Mutina přěd kniežetem byl, nemaje i žádného vtipu o ničemž o zlém do svého kniežete. Jehožto Svatopluk vida k němu takto mluvil: „Ó Mutina, Mutina, nectný nešlechetníku nevěrný, z toho rodu nešlechetného vršovského, jenž jsi nepřietel našeho pokolenie kniežecieho! Tvoji přieteli nešlechetní s Jaromírem našim přědkem na tom miestě, ješto Velíz slove slove, svú vóli měli jim pospílejíc a jeho mučiec, Břetislava strýce mého slavného vévodu českého lestným návodem zabili jsú. Ty a tvé pokolenie Bořivoje strýce mého, jenž rád mu vóli činil, vašim návodem