[50r]číslo strany rukopisuz svými lidmi věrnými ustavičen a pilen jest svých věcí, a když jsú také znamenali tu řeč, ješto sě Oldřich přěd nimi chlubieše, kterak najlepší páni z Čech s nim by chtěli státi, ty věci plně znamenavše všecky viděli jsú, že jsú oklamáni i řekli Oldřichovi takto: „Proč námi i sám sebú klamáš tak nesličně? Kde jsú ti najlepší páni z Čech, ješto s tebú i s námi chtie ostati, jakž ty k nám mluvil? Nevieme zajisté. Nás jsi oklamal a netolik nás, jakž samého sě.“ S tiem inhned učinivše radu, tú cestú, kterú vjeli ven, sú sě brali preč. Ale protože Svatopluk a Otík bratřence s ním Otova bratra Konrádova někdajších zmrlých, ješto Znojem mějiechu, se dvěma zástupoma výborného rytieřstva Bořivojovi na pomoc přijela biesta, zasě nemožiechu. Proněžto v noci nesnadnými stezkami a těžkými cestami podlé Habru pravým útěkem z stanóv i svých věcí tu nechavše, preč jsú utekli. Z jitra pak když Bořivoj z svými lidmi na nepřáteli chtěl sě obořiti, nižádného jest nalezl svého protivníka, ale kořist, od niežto utekli biechu, mezi sě tak, jakž sě jim líbilo, rozdělichu a rozchvátali jsú, nebo toho času Bořivoj z svými vnuky Svatoplukem a s Otíkem velmi dobřě bieše, než potom pak pro některé věci mezi sebú jeli sú sě škorpiti.
O sváru Bořivojově s jeho vnuky a o jeho větších přieběziech
Léto Božie tisíc sto a tři Bořivoj a jeho vnuk Svatopluk, jenž toho času markrabie bieše v Moravě, k prozbě a ku pomoci Spytihněvově syna Vladislavova, někdajšieho vévody polského, jenžto po smrti otce svého proti Boleslavovi bratru svému, jenž jest byl syn Jitčín dcery Vratislavovy[18]Dále následují přeškrtnutá slova: bratru ſwemu někdajšieho krále českého, jenž pravý byl vévoda polský, pod slibem jedněch peněz vévodstvie polského chtěl jest jemu odjíti, proněžto válku proti tomu jsú povzdvihli. A když připravivše sě v Hradci již biechu,
