[46v]číslo strany rukopisuven jest z zemi vyvrhl a vyplel ovšem.
{Čaroděníky ven vyhnal}textový orientátor
Nebo mnozí lidé pro ty škaředé čáry a pro ty schúzenie dřieví sě modléchu a druzí u potokóv tekutých živé oběti činiechu bludy velmi veliké majíce u vieře. Ty všecky škaředé a ohavné obyčeje pohanské, ješto v české zemi biechu ještě ostaly, ven jest vyvrhl a tu mrzkost všecku ovšem zhladil ustaviv a učiniv v to, aby jediného samého Hospodina ctili a chválili všickni. Ten jistý Břecislav častokrát do Posky vytrhoval jest a vždy z svietězstvím zasě vracoval sě, mnoho škody jim tam učiniechu.
Léta Božie tisíc devadesát a tři tento jistý Břecislav těžce a velmi polskú zemi nadtrapoval takměř ustavičně a ji popleňoval, že od samého hradu Grec, ješto na Labi leží, až právě do toho města, jemužto Hlohov dějí na Ohři, kromě jedinkého města Nempc tak velmi jest popleňoval, že v tom ve všem přásle nižádný člověk nebydlil jest. A tak od toho pleněnie nechtěl jest přestati, až právě Vladislav vévoda polský velikú prostú daň, pod kterúžto Břecislav vévoda český někdajší, děd toho Břecislava vratislavského město i jiná města k tomu také pravým podrobením posadil byl, ode dvú letú zadržanú, zaplatil tisíc hřiven střiebra a šestdesát hřiven zlata celé a úplně. A nadto věce ještě, aby vévoda Vladislav jménem svým i budúcích vévod potom svých polských Břecislavovi, jenž české královstvie zpravuje, i jeho budúcím daň tu jistú obyčejnú na každé léto padesát hřiven střiebra a třidceti zlata na určený čas svými listy sě zavázal a svú přísahú sě zapřisáhl věčně to platiti a dáti.
O svěcení dvú biskupú pražském a moravském a o[bt]o] od dalejšiech přieběziech Břecislavových a o smrti Kozmově pražského biskupa a o některých nápadniech
Potom pak léto Božie po tisíci po devadesáti a po čtyřech, když ciesař Jindřich třětí, totíš tiem
