mě strašili z vuole a nebyl jest vidín v den prchání Božího, kdo by utekl a byl oslaven, jehožto sem ukrmil, ty jest všecky nepřítel ztrávil.“ Protož, sestro najmilejší, jak mi velíš žalostnú nebyti, jaké věci jsou mi se přihodily, jakož rozuměti muožeš v lítém jedu, když jest nadáno zboží kněžím mým. Běda, běda a hoře, hoře mně již zniku já nebudu míti.
Tuto Milosrdenství mluví k Pravdě, sestře své.
Kapitola 4
Co mě mútíš i sama k žalosti popuzuješ se, sestro má, a předkládáš příliš smrtedlné věci pro dopuštění toto: „Dokudž budeš mluviti takové věci a duch mnohých řečí úst tvých. Zdali Buoh soudí a všemohúcí podvracuje to, což jest spravedlivé. Ač jsou pak synové tvoji shřešili proti Bohu a opustil jest je v rukou nepravostí jich. Ale však ty na světě povstaneš k Bohu a modliti se budeš všemohúcímu a choditi budeš, jsúc čistá a pravá, a ihned k tobě procítí a upokojíť příbytek tvuoj podlé tvé spravedlivosti. Tak ač jsi dříve málo měla, naposledy se rozmůžeš velmi. Otec svého porodu dřevního a stíhaj pamět pilně tvých otcuov, že sme včerajší a nevíme, že jako stín jsou dnové naši na zemi. Oni naučí tě a budou zajisté mluviti a z svého srdce vydadí řeč. Můž li ruosti bez vláhy setí a ostříš bez vody? Však kdy ještě ktve, aniž rukama bývá trháno, přede vší jinú bylinú schne. Tak cesty všech těch, kdož zapomínají Boha, naděje pokrytého člověka zahyne. Neb se jemu nelíbí bláznovstvo srdce jeho, jako plátno úfání jeho zpolehne na svuoj duom, ani jemu nezstojí, zpodpírá jej, an nepovstane. Vlažné se vidí setí do níž nepřijde slunce v jeho vzchodu. Vyjde z símě jeho, na hromadě odpočine, koření jeho se zahustí a mezi kamením přebývati bude. Pakli jej sehltí z místa jeho, zapři jeho, dí: Neznám tebe. Nebo to jest veselé jeho cesta, aby se opět z země jiné zplodilo. Buoh nezavrže sprostného, ani podá ruky své, do níž ústa tvá nebudou naplněna smíchu a rtové tvoji utěšení. Ti, kdož tebe nenáviděli, budou oblečeni hanbou a statek nemilostivých nebude zdvižen.“ Protož rozpomeň se, sestro milá, a nermuť se, přijmi rozum a vzhlédni na se, aby tak smutná nebyla, aby skrze to v nemoc neupadla. Nebo praví lékaři, že smutek těžkú nemoc přivodí.
Opět tuto Pravda mluví k Milosrdenství.
Kapitola 5
Já odpovím tobě v smutku: „Vida, že jest to tak, že nebude spravedliv člověk, přirovnaje se k Bohu. Bude li se chtíti svářiti s ním, nebude moci odolati jemu, odpověděti jedinému slovu z tisíce. Neb jest múdrý srdcem a silný udatenstvím, kdo jest kdy, protivě
