jakž jest odstúpil nespravedlivý v svém hněvě, tak skrze hněv vražedlný bratrská přízeň pominula a zhynula. A protož když jest voda zahladila zemi, opět ji Múdrost uzdravila skrze potupné dřevo spravedlivého zachovavši. Tak táž Múdrost v svolení pýchy, když to jsou se národové zdvihli, viděla jest spravedlivého a zachovala jej Bohu bez žaloby a mezi syny jeho silného milosrdenství ostříhala jest. Táž Múdrost spravedlivého od zahynutí s hříšnými vypsala jest utíkajícího, když to oheň sstúpil jest na pět měst, jichžto zlosti na svědectví stojí dymnatá pustá země a v nejistém času dříve mívá ovoce a pamět nevěřící duše stojí socha solná. Neb minuvše se s Múdrostí, netoliko jsou tak padli, ale také ostavili sou lidem své nemúdrosti památku, aby v tom, jímžto jsou shřešili, nemohli se utíkati. Ale Múdrost ty, kdož se od hříchu chovají, od bolesti vysvobodí. Táž Múdrost spravedlivého, jenž utíká se před hněvem bratra svého, provedla jest jej po pravých cestách a ukázala jest jemu království Boží a dala jemu umění svatých a činným jej učinila v usilování a doplnila úsilé jeho, při nevěře lstivých jemu přispěla a ctná učinila jest jeho. Vystříhala jest jeho od nepřátel a od svuodcí ubezpečila ho. A hádání silné dala jemu, aby svítězil a zvěděl, že jest všech najsilnější Múdrost, ona prodaného, spravedlivého neostala, ale od hříšných jeho vysvobodila i sstúpila jest s ním v jámu, a v ukovách nenechala jeho, do níž jemu nepřinesla žezla království i moci proti těm, kdož ho mrzeli. A lháře ukázala jest ty jisté, ktož jsou jej byli obžalovali, i dala jemu obrácení věčné, ona souduov těch, kteřížto jej mrzeli, vešla v duši sluhy Božího a stála proti hrozným králuom v zázracích i v divích. I navrátila jest spravedlivým mzdu, jich úsilé a provedla jest je divnú cestú i byla jest v přikrytí ve dne a v světlost hvězdnú přes noc. I přenesla jest je přes Rudé moře, ale jich nepřáteli potopila v moři a je samé z hlubokosti dolejší vyvedla, protož spravedliví pobrali jsou loupež nemilostivých. I zespívali jsou chválu tvému svatému jménu, Pane, a tvú vítěznú ruku chválili jsou všickni spolu. Nebo táž Múdrost otevřela jest ústa němých a jazyky nemluvňátek učinila mluvné, zřídila jest skutky jich v ruku proroka svatého.
I sestro milá, protož zdá mi se, půjdu k ní a zpravím jí žalost tvú. A zdať mi ona poví, co by z toho činiti měla. Nebo u ní všecky pře, kníhy plné leží popsané, ani se jest kde co zatajilo před očima jejíma. Aniž u žádného takového ovoce k tvému posilnění utrhnúti muožem, jako v zahrádce její. Protož půjdu nemeškajíc, mějž dobrú mysl a uskrovni žalosti své. Nebo víš, že žádný se nezachoval všem, by lásku ode všech měl, ať by ti, jenž nepřejí, nad tebú utěšení neměli a neveselili se, řkúce: Přemohli sme ji. To řekši Milosrdenství i šla jest před Múdrost, ana sedí všecky věci zpravujíc. I posadí se za stolem vedlé ní i vece.
