I který jest jazyk, aby vypravil chválu tvú, ale k tobě všecko utíká se.
{Počíná poselství}textový orientátor A poněvadž se všecko k tobě utíká, paní osvícené a vysoce urozené, slovutností i opatrností mnoho obdaření, jichž hlas nahoře dotčený vyšel jest po vší zemi, i sláva jich od západu slunce až do východu, odpoledne až do puolnoci, utíkajíc se k svatosvaté Svatosti Tvé, Bohu Otci, Synu i Duchu svatému a tento list sú poslali a mne při tom poslem učinili, nadějíc se puštění osoby mé sprostné před slavný truon Trojice vaší. Ale má cesta upřímá jest k nebi byla a žádost tam příbytku mého. Však jakž jsem přijela k rajským branám s žádostí, ne jako znamenitých paní a služebnic Vaší svatosvaté Svatosti poddaných uctěna sem, ale jako zavržená a nějaká špehérka vážená. A od dosti starostí ozdobných mužuov uhaněná i snad i uposmívaná, ješto starost ukazuje poctivost, ale skutkové jich hlúpost a chodcovské obyčeje, ale já sobě toho nic nevážím, neb vím, že přešla léta. Druhé, mladost nerozum starým dávají. Ale takový slavný Pán Buoh, divné jest, že takové minulé léta lidí v smysle i v živnosti že trpěti ráčí, kterýmž by bylo užitečnější v zemi hníti a pod hrúdú býti, než před takového Pána slávu v nesmyslu přistúpati. Neb mohlo by se s nějakým pilným poselstvím přihoditi, že by někdo mne mnoho hodnější mohl by se přihoditi, kterémuž by mohla lehkost ukázána býti taková, neb horší než mně, ješto by svatosti Trojice svaté to po všem světě od pokolení až do pokolení slovo zůstalo ku podezření. Aniž proto já mluvím, aby pro mě a což se mně od nich stalo, jakú kázeň míti, neb trpěti měli, ale pro velebnost chvály vaší mohlo by řečeno býti, že zanepražďnuji pilnější řeči poselství svého, tím to činím a proto, ač znám, že mně jest pilně a znamenitě poručeno. Však což by bylo Stvořitele našeho, chvály jest všem tvoruom a má za najpilnější i svého poručenství nezapomínáno býti. Vaší svatosvaté Svatosti oznamuji, že poslána jsúc do téhož nebe, odtuď okázáno mi jest sem, abych před svatosvaté Svatosti Tvú potřebu svú oznámila, aniž sem sama do toho místa žádala, ale ukázání majíc, pravím o sobě vší Trojici svaté, svatosvaté Svatosti Tvé, že ty dotčené kněžny a paní v mysli nic jiného nemají, než čest, chválu. Velebnost činiti slávě vaší a vzdalujíc se všeho, což by bylo k újmě slávy vaší. Kdež jedno poznali jsou se, přišlo jest a předloženo jest skrze paní Pravdu, její osvícenost, některá žaloba na paní sestru naši najmilejší, slovutnou Lež, v jakých slovích a pokud v svatosvatosti to lép v paměti jest, příčiny v tom kladouc dosti smyslným s posměchem. A že táž paní Lež, sestra naše, přísnými slovy k roku od Svaté svatosti Vaší jest obeslána té Pravdě k vuoli. Ale paní a sestry mé, rozumějíc a znajíc příhody mnoho světa, ne tak náhle jsú ku pomstě a všeho k své vuoli provedení. Jakož táž paní Pravda s svými rokovníky a s sestrami, ale rády by pokoje požily a k témuž i sestru naši, paní Lež, držíme a vedeme, aby Vaše Svatost při pokoji všecka Trojice svatá býti bez našich a těch souduov byla.
Příčiny v tom znajíc, že nemají mlčeny býti, co potom zlého mohlo by z toho přijíti, jako věrně Svatosti Vaší oznamuji. {První příčina lži}textový orientátor První příčinu pokládají nepotřebné vznešení, neb nic sestra jich, paní Lež, v tom nového jest neučinila, nestojíc o každého, kdož s ní rád jest i ona s ním také ráda jest. Neb paní Pravda nejednou ale mnohokrát, kdež koho od paní Lži odvésti a odtrhnúti a k sobě přivinúti mohla, to jest jako bez studu činila od mnoho let, i po dnes nepřestává. A nikdá sestra naše na ni jest svatosvaté Svatosti Vaší nežalovala, ani vznášela, ani které starosti činila, než snědla to mlče, jako hrušku, ješto přirození toho nevelí tak bez pomsty nechati. Než zajisté samé paní Lži, sestře naší, mnohé škody i hanby činila táž paní Pravda, ale i jiným sestrám našim, kdež mohla, kdež muož.
