Když vstali, s chválou Páně apoštolé rozlitú milost žádosti božské majíc a tvář milostivá se jim od Pána okazovala, také majíc milost, mluvili rozličnými jazyky tak, jakž duch Páně dával jim výmluvnost. To vidúci, Chytrost s velikým strachem stála a čekala, jako nějaké pomsty na se, čijíc hříchy své. {Hříšní všickni straší se}textový orientátor Neb všem hříšným za strach bývá a hrúza je popaduje, když se která milost na jeho zvolené vylévá, jakož psáno jest: „Všickni hříšní strašeni budou, ale my státi budem s doufáním v Pánu.“ A když pomine strach, Chytrost vece sama k sobě: Proč na mě strach přišel jest? Vím, že mám jednú konec vzíti, ale podlé písem ještě jest ten den nepřišel mého skonání, ale jistě mne jest pokušeno, jaké srdce míti budu. Protož ještě se okáži, jako na to nic nedbaje, a tomu nerozumějíc, by mi co na mysli bylo, budu ještě mluviti, tref se, jak tref, i vece: Ještě Pane svatosvaté Svatosti prosím za krátká slova k vyslyšení z odpovědi vaší. Porozuměla sem krátce, že všecky žádosti paní a sestr mých skrze mne ohlášené žádného jsú užitku nepřinesly a téměř ve všem sme oslyšány a nic sme s svými prozbami obdržeti nemohly, než toto mi jest v uši a v mysl vešlo, že kancléř jest pověděl mezi jinú řečí, že ty osoby k právuom nebeským, k souzení co přísluší za soudce dokonalé nejsou, ale jiní, jakožs je též jmenoval, zdá mi se. Poněvadž ti soudce neměli by toho súditi, kterýchž sme my žádaly pro právo nebeského dvoru, že tito soudce také neměli by súditi o zemský běh, poněvadž vědomo jest, že měli někteří na zemi své poživení. I opustili sú to a zbavili se světských věcí a dali se k následování v chudobu té Pravdy, kterak pak budou moci míti súditi tuto při, kteráž vznikla jest mezi paní Pravdou a paní Lží, ješto se žádné nebeské věci nedotýče než zemské. Neb ta všecka království a panství, Řím město, i jiná města mnohá, země i krajiny v světě leží a sú zamezena a netoliko ušima slyšeti, ale kdož chce očima viděti, můž, ne pro jiné se táží, než proto, abych všemu dorozuměti mohla, poslaným odpověd rozumnú donésti. Neb co na nás Vaše svatosvatá Svatost více míti ráčila, bychom zjímány súc v věži vaší seděly, když sme se na vaše vlastní úředníky Abraama, Mojžíše, Davida, Šalomúna poddávaly, měly sme k tomu připuštěny býti, kdež se potom to ohlásí, zdá mi se, že každý bude naši pokoru chváliti a Vaší svatosvaté Svatosti milosti, nemilost a oslyšení nás vážiti nyní, ač by k jinému mohlo slušně odpovědíno býti, ponechám.
Tuto opět kancléř Boží, svatý Jan, dává Chytrosti končenú odpověd, aby na tom přestala, což jí povědíno jest, k roku aby Lež stála.
Kapitola 79
Z rozkázání Pána Boha, osoby Ducha svatého, vstav svatý Jan kancléř i vece: Opatrná Chytrosti, slyšela si odpověd a slova. Mějž na nich dosti, by ty to obdržeti mohla, čehož Pán náš obdržeti nemuož, ale vám všecko slušné jest učiniti, tak v pravém jako v křivém Jeho svatosvaté Svatosti to není možné, aniž ráčí se dáti s tebú v jaké další řeči, aby ty jeho slova svatosvaté Svatosti glozovala, aneb tobě k vuoli byla a oč soud o zemskú li, čili nebeskou věc, před Jeho svatosvaté Svatosti přijde, ješto ještě sám Jeho Svatost neslyší, co vy strany voboje k sobě mluviti budete. Ale psáno jest: „Z úst tvých súditi budu, člověče, tebe.“ Při tom Jeho svatosvaté Svatosti zanechaj.
