prodlil a Jakob s krměmi pospíšil i uchvátil požehnání jeho.“ Druhé zlé, že soběvolnost dobrodiní Boží sebe ukrádá. Jakož též ve Čtení o tom zmínka jest, onomu jenž uzdraven byl, řečeno jest: „Uzdraven jsi, nechtěj více hřešiti, ať se huoře nepřihodí.“ Neb ten od Božího dobrodiní zdálen bude, kdož jeho přikázání poddán býti nechce. Třetí zlé, že odplatu zmrhá, jakož Izajáš dí o tom v 57.: „Proč sme se postili a ty jsi nevzhlédl? Pokořili sme duše své a tys nepohleděl?“ Odpověd: „Ej, den v postu vašeho nalézá se vuole vaše, hrozně zlé soběvolnost, kteráž dělá, aby tvé dobré nebylo tobě.“ Čtvrté zlé jest, že činí člověka zlořečeného, jakož v knihách Deutronomí stojí psáno: „Jestliže nebudeš chtíti slyšeti hlasu Pána Boha tvého, aby ostříhal a činil všecka přikázání jeho, přijdúť na tě všecka tato zlořečenství a popadnú tě. {Zlořečení}textový orientátor A zlořečený budeš v městě tvém, zlořečený na poli, zlořečený v stodole tvé, zlořečený statek tvuoj po tobě, zlořečený plod země tvé, zlořečený plod břicha tvého.“ Páté zlé, že člověka pohaní, jakož Ozeáš prorok dí: „Pohaněn bude Izrahel v vuoli své.“ Též Izajáš: „Pohaněni všickni buďte, jenž se jemu protiví.“ Jonáš prorok chtěl jest utéci protivě se, aby Boží vuole nenaplnil, však jest naplnil, ač nerad, k tomu i byl v břiše velrybově. Šesté zlé, že soběvolnost činí člověka hodna smrti, častně i věčná, jakož se v knihách Deutronomí píše: „Když by porodil člověk syna soběvolného, kterýž by neslyšal otcova a mateřina hlasu a přikázání a jsa trestán, zhrzel by poslúchati,“ „Kamením přikryt buď ode všeho lidu.“ V druhých knihách královských, že muž Boží, kterýž neposlušen byl, Pána Boha sšel jest od lva. Tolik cností přičiníš, ač co dobrého učiníš, jednú soběvolnosti ztratíš.
{Kdo nemá vůle pravé}textový orientátor Neb kdož ještě nemá pravé vuole, překáží jemu tělesný úmysl své vuole, kdož má pravú, ale neustavičnú, věz, že jemu překáží zlý obyčej, kdož má nábožnú vuoli a při ní lenivú aneb obmeškalú, překáží jemu na zemi přebývání. Ale kdož má upřímú vůli, máť i nebe. Neb kteraký jest rozdíl mezi nebem a zemí, tak jest rozdíl mezi volí dobrú a zlú.
Protož ti závidějí dušem svým, kteříž víc žádají než jim potřebí. Jakož snad tento choť její k vuoli té Lži, to jest předsevzal. Protož sestra naše najmilejší, sestry milé, nic jest před se jiného nevzala, než což jest k ní příslušelo, od pravdy nedati se uchýliti. Ale že tak s velikú náhlostí Lež jest jí v právo a v spravedlivost její vkročila a sáhla, hodně jest nás povolala a sme jí její pře povinni pomoci. Již vy všecky ste jí radu svú oznámily a pověděly, kteréž jsou skutky naše, i též skutky té Lži a pomocnic jejích, kteréž s našimi se srovnati nemohou, ani navěky se srovnají. {Věků kolik}textový orientátor Neb v každé věci počaté od počátku světa a z zákonu k Bohu přistúpení vždycky počátek v naší sestře a v nás býval jest. Ale hned té Lži přimíšení potom jest bývalo, jakož v prvním zákoně Adamově, nebylo jest všech hříchuov smrtedlných, za dlouhá léta na světě. {Lež vmísila smrtedlné hříchy}textový orientátor Ale ona Lež hned vmýšlela jest všecky smrtedlné hříchy, jakž dobří a znající Boha zemřeli jsou a věkem scházeli, tak zlých sobě k vuoli jest naplňovala, až pro ni i svět potopen jest. Jakož o tom v Knihách rodných šíře popsáno jest. Potom v týchž knihách opět po potopě zákon cnosti skrze Noe dlouhé časy od synuov jeho byl jest držán. {Lež svedla rozličnými knihami srdce lidská}textový orientátor Ale táž Lež opět svedla jest rozličnými knihami srdce lidská a odvedla od Pána v rozličných dómyslech a v modlářství až do Abraama. Opět třetí za Abraama doufajícího v Boha zákon se počal, ale co potom synové jeho, jsouc tou Lží svedeni, činili jsou až do Mojžíše. Čtvrté dobré ukázalo se jest ústy jeho a přikázáno Mojžíšovi i všem synuom Izrahelským.
