Také z milosti protivné věci dává, aby hřích vyčistil. Také i prospěšné neb šťastné věci dává, aby k milosti zbudil. Dává také přikázání, aby odplatú zbohatěl. Také bludné k sobě přivodí a jdúcí k sobě přivozuje, padající zdvíhá, stojící zdržuje, aby nepadli, kající do slavnosti přivozuje.
{Milosrdenství patero ukazuje}textový orientátor Neb pro paterú věc Pán Buoh člověku milosrdenství ukazuje. První jest skrúšení, neb kdož chce, aby se nad ním Pán Buoh smiloval, musí míti skroušení na své hříchy, neb bez skrúšení nemuož člověk spasen býti, ani hříchy jemu mohou odpuštěny býti. Druhé jest pravé vyznání, aby se člověk právě a čistě vyspovídal, neb kterúžkoli hodinu člověk na hříchy zapláče z milosti, milost obdrží. Třetí jest nábožná modlitba, neb modlitba nábožná do nebe vstupuje, o níž anjel Tobiášovi pravil, když se modlil a mrtvé pochovával. Já jsem modlitbu tvú před Bohem obětoval. Čtvrté jest, aby člověk spravedlivě pokání činil. Neb skrze spravedlivé pokání člověk bude smířen s Bohem. O tom svatý Jan Křtitel ve Čtení mluví: „Čiňte pokání a přiblíží se vám království Boží.“ Ale má člověk dopuštěné viny ze všeho srdce želeti a nižádné nenávisti ani hněvu v srdci proti komu držeti a nižádnému zlosti za zlost odplacovati. Páté jest, aby člověk zůstal hříchuov, jakož o tom Izajáš prorok dí: „Opusť nešlechetný cestu svú a smiluje se nad ním Pán Buoh.“ Neb Pán Buoh nenávidí hříchu na člověku, že nemá v nebi, ani na zemi Bůh nižádného, kterého by pro hřích nepotupil, neb duovod jest na anjelu světlem v nebi, že pro hřích vyvržen jest Adam z ráje. Čím víc člověk, když se rozdělí duše s tělem, uvržen bude v temnost věčnú. Neb nevinnost jest dvoje. Jedna, že lépe jest chudú býti, než koho krádežem a lstí uraziti. Neb kdož k cizímu statku, kterýmžkoli obyčejem chvátá, neb béře, ten sobě sám království nebeské zavírá. O těch apoštol dí: „Ne loupežem Syn Boží domníval se býti rovný Bohu otci.“ Zajisté dopouštějí se mezi vámi soudy. {Zloději, lúpežníci nebudou vládnouti}textový orientátor Protož zdali nevíte, že ani zloději, ani také loupežníci královstvím nebeským vládnúti budou. Neb nevinnost sprostní, kteráž hřích vymítá, jakož bylo o Adamovi v ráji a o Kristovi na zemi neb na světě. Druhá jest, jenž vymítá hříchy smrtedlné. První sme ztratili s Adamem, druhou muožem nalézti skrz pokání s Kristem. Neb nevinnost pravá jest, když jest celost bez hřícha a vrácení bez dluhu. Mrskání neb utrpení bez zaslúžení, nebo to jest nevinnost, kdož jiným neškodí, ten ani sobě neškodí. Ale kdož sobě sám škodí, není nevinný, neb i o tom se píše ve Čtení, svatý Matouš 18. kapitole: „Nebudete li jako malitcí, nevejdete se do království nebeského.“ Protož malitkých následovati jest, svět opustiti, čistotu míti, bližní milovati, trpělivost zachovati, v luoně církve svaté odpočívati a Krista následovati. Protož, sestry milé, ku Pánu Bohu má býti útočistě naše, ale bez sváru, ta Lež by mohla napomenuta býti, aby znala, oč stojí, a ten, jenž po ní jde, kamž se uchýlil, aby mu to oznámeno bylo. V malém počatém zavinění spíš by mohl sobě milost nalézti u našeho Pána a Stvořitele.
