Když přestala slova svá Múdrost, tehdy Pravda pozdvihši hlavy své, kterúž skloněnú měla, a smutně seděla i vece zvučným hlasem: „Chvalte Hospodina, neb jest dobrý, neb na věky milosrdenství jeho. Chvalte Boha bohův. Chvalte Pána nad pány, kterýž činí divy veliké sám. Kterýž jest učinil nebesa a rozum. Kterýž jest utvrdil zemi na vodách. Kterýž jest učinil světla veliká. Slunce v moc dne, měsíc a hvězdy v moc nocí. Kterýž jest zbil Egypt i prvorozené jeho. Kterýž jest vyvedl Izrahele z prostředku jich. V ruce mocné a v ramenu vysokém. Kterýž jest rozdělil červené moře a vyvedl Izrahele skrze prostředek jeho. A porazil jest faraona a moc jeho. Kterýž provedl lid svuoj přes poušť. Kterýž jest zbil krále všeliké a krále mocné. A dal jest zemi jich v dědictví Izraheli, služebníku svému. A v ponížení našem pamatoval jest na nás. A vykúpil jest nás od nepřátel našich. Kterýž dává krmě každému tělu. Chvalte Boha nebeského, chvalte Pána nad pány, neb na věky milosrdenství jeho.“ Z úst mých nezmine chvála jeho, z paměti doufání jeho, z roboty mé dílo jeho, dokonalé sú ke vší vuoli jeho, k úmyslu mému a při mé, spolu i vaší sestry najmilejší, řeči jste své tyto postavily, všecky v jeden rozum a k jednomu cíli střílejíc. {Osvícená Múdrost}textový orientátor A zvláště ty přeosvícená kněžno a královno všech cností, cnost Múdrosti ty si mi rozum otevřela i vyložila i dolíčila svých přípovědí. I pravá slova od nichž odstoupiti nemíním, ale po nich jíti a jich se držeti. Pána a Stvořitele našeho najíti, předeň přistúpiti, jemu svú při oznámiti, kdež prosí, aby meškáno nebylo, ale k tomu pospěšeno a všecky spolu přistoupíce mne neopouštějte, ale stůjte podlé závazku dědičného naší svornosti. Ale ještě prosím, račte mi radu dáti, jak svú při počíti mám a s kterým přístupem ku Pánu Bohu a Stvořiteli našemu.
Tehdy sestry všecky vece jedním hlasem. K témuž jest všech nás vůle, což jest naposledy Múdrost pověděla a zdá se nám záhodné a jistotné a nikterak jinak neproměniti. Ale prosíme tebe milá paní Múdrosti, rač ještě i zdání i rozum svůj otevříti a pověděti, jak se zdá počátek učiniti, aby v ničemž uražen, obtížen slovy našimi nebyl náš Pán. Pakli to býti muož, aby ty, sestra naše, milá Múdrosti, sama mluvila, znajíc v žalosti sestru naši Pravdu býti, nám by se za podobné zdálo. A prosíme, učiň tak, jakž rozumové mezi námi a vůle jednostejná jest.
