[515r]číslo strany rukopisua zachovánie desatera božieho přikázanie, v němžto obličěj a obraz vóle božie ukazuje sě, od každého z nás při smrti zpytovati nepřěstane. Takéž tehdy toho času, v němžto dan ciesaři platiechu, pán Kristus ráčil sě jest naroditi, aby sě skrze to znamenalo, že proto pán Kristus na svět přišel, aby nás od dani, jiežto od nás žádají smrt a ďábel, a ode všěch lidí, ješto nás nespravedlivými poplatky obtěžují, svú drahú krví milosrdně vyprostil. Dále die: „I šli sú všickni.“ Tuto popisuje evangelista narozenie našeho Spasitele, jelikožto k městu, neb bylo přikázáno, aby to popsánie stalo sě v hlavních městech v každém kraji. A tu sú měli sě sjíti, kteříž odtud byli rodem, aby tak bylo popsánie ne toliko podlé čísla osob, ale podlé vlastnosti pokolení, aby mohl viděn býti počet určený osob urozených i neurozených. [515v]číslo strany rukopisuA toť jest, jenž tuto die: „I bráchu sě všickni, aby sě přiznali, každý do svého města.“ A přiznávali sú sě dvénásobně, že sú poddáni římskému ciesařství, to jest písmem, neb jich jména popsána sú byla z přikázanie ciesařova a také skutkem, neb sú k tomu platili úrok ciesaři.[82]Následuje přeškrtnutý text „A protož psáno jest“. A protož na peniezi úročniem byl obraz ciesařóv, jakož psáno jest, Matúš, 22. kapitola. Tu die Beda: „Svrchním zpósobem přiznánie úroku takově popsáno jest, aby každému přikázáno bylo jíti do své vlasti.“ Neb každý z nás z přiznánie svého svědomie, do které vlasti má jíti, leč do vlasti nebeské, leč do vlasti pekelné, z knih svého svědomie na skonání své smrti pozná. „I vstúpi Jozef od Galilé, z města Nazareta, kdež počat byl Kristus, do judského města Davidova.“ Betlém jest jedno město v kniežěctví judském a sloveť město Davidovo, neb odtud byl rodem,