porušené, jakožto jiní lidé obyčejem tělesným. Ale čtenie die: „Kteřížto z Boha narozeni sú,“ totíš vyvolením jeho od věčnosti rodie se z něho a pocházejí od něho jakožto paprslkové od slunce a od toho prvého světla. A také jakožto vody [vychodie]text doplněný editorem[121]doplněno z edice z moře a v ně se zase navracují, takéž synové boží pocházejí od Pána Boha, od toho hlubokého moře a plného vod, všech božských milostí, že všickni darové Ducha svatého od něho pocházejí i plnost milostí božských a k němu zase se vracují, totíš vděčností, děkujíce jemu a chváléce z jeho daróv. A snad by někto řekl tuto, že nemóž to býti, by člověk biedný mohl býti syn velebného Boha, nebť jesti to věc velmi veliká. K tomu die čtenie: „Slovo tělo učiněno jest,“ totíš viece jest, že Syn boží jest syn člověčí, nežli syn člověčí, aby byl Synem božím. A tuto nedie čtenie: „Slovo člověk učiněno jest.“ Ačkolivěk byl jest pravý člověk pán Ježíš, [z]text doplněný editorem stvořené duše a těla. Avšak tuto menuje se toliko tělo jakožto nižší stránku pro jeho veliké poníženie, abychme my sobě to vážili a tomu se divili, kterak ten Bóh věčný jest člověkem časným, Bóh nesmrtedlný, Bóh netrpelivý, jenž nic nemóž trpěti ani který nedostatek naň padnúti, člověkem trpelivým, poníženým, pode všecky najnižšie věci. A nebylo li je to veliké poníženie, když jest byl tak hanebně posmieván a uplván a ohavnú smrtí potupen? A také že ta osoba bohatá, od niež pocházejí všecka bohatstvie, byla zde svrchovaná chudoba? A ta svrchovaná múdrost, v níž sú skryti pokladové múdrosti a božského uměnie, byla zde svrchované bláznovstvie?
Aj, každý člověk, znamenaje to, kterak slovo tělem učiněno jest, kterak jest to složenie a spojenie dvojieho přirozenie, božského a člověčského, aby sobě z toho učinil drahú mast. A jestli slep na vnitřních očí svých, totíš v rozumu svém, aby pomazal to svú mastí, totíš vtělením Syna božieho. A ihned by poznal ty divné věci, které mu jest Bóh ukázal, prohlédna na svém rozumu. Proč jest
