jest nám,“ totíš anjelóm i vám, totíš lidem, všem spolu, neb skrze něho pád lidský a anjelský má nahrazen býti. A die znamenitě „dnes“, neb kakžkoli bieše noc, však že noc částka jest dne přirozeného aneb že ta noc takú jasností boží byla osviecena jakožto najjasnější den. Jakožto bylo prorokováno v Žalmě 122: „Noc jako den byla osviecena,“ jenž jest Pán v městě Davidově. Kristus řečsky slove mazané, neb od stara dávna v Starém zákoně byli mazáni jedné králi a biskupové. A Kristus pán jest jest král i biskup. A protož dobře jest nazván mazaný, ne mazáním lidským, ale božským, neb v člověčenství pro nás přijatém byl mazán od Boha otce, nébrž ode všie svaté Trojice plností milosti. Jakož psáno jest v Žalmě 44: „Mazal tě Bóh tvój olejem veselé přes tovařiše tvé.“ Protož die svatý Jan v 3. kapitole, že dán jest jemu duch, „ne k mieře“, totíš lidí jiných, ale podlé všie plnosti a zbižnosti nad jiné všecky. Jakož die svatý Jan v 1. kapitole: „A z plnosti jeho všickni sme přijali. A to vám znamenie,“ totíš ne pyšným, ale pokorným a sprostným. „Naleznete nemluvňátko rúchami obinuté.“ Skrze, že anjel dal jest jim znamenie veliké pokory a chudoby, dal zvěstovati pastýřóm, že Kristus nepřišel jest, aby kraloval na tomto světě časně, jakožto učitelé židovští věřiechu, že by Kristus měl všecky kralovati. Móž také býti řečeno, že to jest vlastnie znamenie Krista a Spasitele narozeného. A k tomu srozumění slušie znamenati, že ty věci, jenž se dály v Starém zákoně, byly sú podobenstvie nového, jakož die apoštol v 1. Korinthiorumcizojazyčný text v 10. Ale v Starém zákoně nalezujem dva spasitele židovská, ale nedokonalá, jenž sú byli podobenstvie Krista pána, dokonalého Spasitele. Prvý byl Mojžieš, jenž jej vyprostil z služby ejipské. Jakož psáno jest Exodicizojazyčný text v 3. Druhý byl Cyrus, jenž je vyprostil z vězenie babylonského. Jakož psáno jest Ezdrecizojazyčný text 1. A každý z těch, v nově urozený, narozen jest u veliké chudobě. Jakož známo jest u Mojžiešě v knihách Exodu, 2. kapitola, jehož nalezla byla dci faraonova na řece, plovúcieho v ošitce. A též praví sě o tom v knihách kostelních na Daniele proroka, že Astrages, král médský a perský,