v němžto mluvíme, ke lhótě obrácenie vzali sme. A když zlých skutkóv, kteréž sme učinili, plakati nechceme a netoliko dopuštěných nežěléme, ale i plakaných přispořujeme. Takéž, když nás kterú nemocí pokáže a znamenie neduhu blízkú smrt zvěstují, prodlenie života hledáme a jeho s velikú horlivostí, žádostí a milostí prosíme, a to přijmúce za nic máme. Protož my, bratřie, snažně myslme, aby nám nadarmo časové nepominuli neb nepohynuli a v ta doby, abychom nehledali času k dobřě živu býti, když již budem připuzováni z těla vystúpiti. Pomněte, coť pravda praví: ‚Modlte sě, ať utiekanie váše nebude v zimě anebo v sobotu.‘ Skrze zajisté zákona přikázanie v sobotu daleko choditi nemá a zima k chození přiekaza jest. Neb kroky chodících otrapa zimy skrocuje. Protož die: ‚Modlte sě, ať utiekanie vášě nebude v zimě anebo v sobotu.‘ Jako by zřějmě řekl: Vizte, abyšte v ta doby nehledali hřéchóv vašich utiekati, když již neslušie choditi. Protož ten čas, v němžto utiekati neslušie, tať hodina jest našeho umřěnie. A protož nám slušie vždy patřiti a toto napomínanie našeho vykupitele před očima mysli našie předkládati, jenž die: ‚Bděte!‘ Neb neviete dne ani hodiny.“ Toť řěč svatého Řehoře.
Kázanie na svatého Ondřeje, Matúš, 4. kapitola
Chodě Ježíš podlé mořě galilejského, viděl dva bratry, Šimona, jenž slove Petr, a Ondřěje, bratra jeho etc.
Toto čtenie píše sv. Matúš, 4. kapitola. A čteme je jako dnešní den, pamatujíce svatého Ondřěje smrt slavnú, jížto, tento porušilý život dokonav, počal věčný, v němž jest a bude na věky. A protož slušie znamenati, že v tomto čtení najprvé jest ukázána veliká péčě pána našeho Jezukrista, kterúž měl o spasení lidu svého, tak že ráčil pracovati, choditi. A to sě znamená v tom, že die: „Chodě Ježíš podlé moře galilejského.“ Druhé pokládá sě spatrovánie pána našeho Krista,
