jakožto slúhy božie v mnohém utrpení.“ Neb týž pán Kristus, kterýžť jest nynie otevřěl vrata svého milosrdenstvie, tak žeť jich ižádný zavřieti nemóž, po súdném dni tak zavře, že ižádný nebude moci otevřieti. O tom die sv. Jan, Apok.cizojazyčný text: „Otvierá a ižádný nezavierá, zavře a ižádný neotevře.“ A protož nám radí Izaiáš, 55. kapitola: „Hledajte pána, když nalezen móž býti, vzývajte ho, když blízko jest.“ Pak dále die: „A naposledy přijidechu i jiné panny, řkúce: „Pane, pane, otevři nám!“ Přišly sú skrze přieliš pozdnie a neužitečné pokánie jakožto i onen bohatec, jenž, jsa v pekle, volal a řka: „Smiluj sě nade mnú, otče Abrahame!“ V tom, že řkú dvakrát: „Pane, pane, otevři nám,“ znamená sě, že sú měly vieru v srdci i v ustech, ale ne v skutciech. O těch die sv. Pavel, k Titovi, 1. kapitola: „Vyznávají sě znáti Boha, ale skutky zapierají. Poněvadž sú ohavní a nevěřitedlní a ke všemu dielu dobrému zavržení.“ A také měly sú vieru i naději, ale lásky sú neměly. A protož nečinily sú pokánie, to jest skutkóv Bohu libých, pro něž by měly dojíti královstvie nebeského. Neb die sv. Pavel, la Corinthiorumcizojazyčný text, 13. kapitola, že bez lásky nic neprospievá k spasení. Pak die dále: „Ale on odpoviedaje, vece: „Věrně pravi vám, neviem vás.“ Tuto by mohl někto řéci: „Však pán Kristus všěcky věci vie i zná.“ Jakož sú řekli jemu učedlníci jeho, Jan, 16. kapitola: „Jižť poznali sme, že vieš všěcky věci a nenie tobě potřěbie, aby tebe kto otázal.“ A v knihách Ecclesiasticicizojazyčný text, 23. kapitola: „Oči páně světlejšie jsta slunce, opatrujíce všěcky cesty lidské a hlubokost propasti a lidská srdcě spatrujíce po stranách skrytých. Neb Pánu Bohu dřieve, nežli stvořeny sú, známy sú všěcky věci, též i po účinku patří na všěcky věci.“ K tomu slušie věděti, že věděnie ne vždy znamená známosti, ale druhdy pochválenie. A protož kakžkoli pán Kristus zná všecky, však všěch nechválí, neb zlí nejsú hodni chvály. A tak právě die: „Neznámť vás,“ to jest