uléčen takto: učiň rozřezánie nad miestem břitvú, a tú rozřezaninú, což koli vnitř jest, kléšťkami buď vytrženo, a zuostane li co, buď leptavým lékem spuzeno. Pakli by se železa bál, samými leptavými léky léčen má býti, jakož níže o krticiech bude.
Kapitola XVII. O náhlém zbláznění, manicizojazyčný text a zlé mysli.
Druhdy někteří náhle se zbláznie, také jako blázni scestně mluvie. Tuto praví mistr Vilhelm o jednom plemeni neb obyčeji zblázněnie nebo pominutie, kteréžto brzo připadne, a brzo pomine, den druhý nebo třetí nebo čtvrtý neb pátý. A když pomine, tehdy ničehož nepamatují, co by mluvili aneb činili. A někteří z těch zpievají, někteří se smějí, tancují, křičie, lidí tepú a lúčejí jako praví blázni. Druzí mlčie, druzí se modlé a pláčí na hřiechy, a pravie, že sú viděli svaté a od nich přijímali přikázanie, aby rúcho ztrhali, knihy sápali, aby se postili neb lecos jiného činili, s nimiž jsú se dřieve obierali. Těm leč bude hned spomoženo, budú věčně blázniti. A stává se ten neduh najviece z páry vstupujície do mozku; neb by se stal od mokrosti, nebrzo by pominul. Těm na hlavu buď navázána slepice nebo kuře roztržené nebo štěně. Pakli to nespomóž, tehdy buď přižženina na přednie straně hlavy, protož polož ruku toho nemocného na vrch nosa jeho, a kdež se skoná delší prst, tu buď prožženie.
Kapitola XVIII. O dlúhém bláznovství, ješto slóve maniecizojazyčný text a melancoliacizojazyčný text.
Takový buď v uokovy vsazen a na vrchu hlavy buď plt rozřezána na kříž a leb buď provrtána nebozezem puléřem, aby pára zlá vyšla, a bude li co od toho vrtánie tam na mázdřici utrúšeno, to buď vyčištěno. A potom leb a pak plt léčena, jakož svrchu psáno jest.
Kapitola devátýnástá. O padúcí nemoci.
Buď propálenie žehadlem v dolu, kterýž jest na konci záhlavie, kdežto šíje spojena jest s hlavú.
