i rána mozku. Pakli jinú cestú pochýlí se rána k ušima nebo k nosu, nenie smrtedlná.

Kapitola XII. O znamení ranění kteréž koli mázdřice.

Dolejšie na mozku mázdřice úraz nikdy nebo velmi řédko bývá bez úrazu mozku, a protož, jakož řečeno, jest smrtedlný; ale znamenie toho úrazu, totiž mázdřic mozkových, jsú tato: když tvrdá mázdřice jest raněna, tehdy jest náramná bolest v hlavě, červenost od zevřenie krve na tváři, očí zapálenie a horkost. A tato zardělost bývá druhdy s neštovicemi, a druhdy bez nich, a buď s tiem nebo bez toho nenie velmi škodné, a jest li, že tak raněný dobře se má k jedení a pití i k vázaní. Ale když mátě milostivá, totiž mázdřice zpodnie, jížto mozk obalen, jest uražena, to se pozná po nedostatku mocí přirozených, totiž žádostivé, zachovávané, požívané a vypudivé; a hlas bývá odjat pro zacpánie, kteréž se stává na žilách jazykových a čitedlných hýbavých, aniž jazyk muož sebú hýbati, ani chuti rozdělenie. Neštovice často se vysýpají na tváři, krev z chřípí a talov z uší zvyklá jest téci, břicha zatvrzenie a studenost dvakrát nebo třikrát přes den připadá – a ti dlúho netrvají.

Kapitola XIII. O nahnutí lbi bez zlomení [a bez]text doplněný editorem rány.

Od úrazu palice nebo kamene aneb od spadenie druhdy leb se nahne bez rány plti a bez zlomenie lbi, a vpáčí se dovnitř a svobodnému hýbaní mozku přěkáží. A protož tak uražený sny mievá o případu nepřátelském, a spě schopí se k brani a bude pachtiti jako na jevi. Od mokrostí těch, kteréž k miestu uraženému běží, nakazí se mozk a podlé kakosti barvy jich tak, nebo onak bude spuosoben, protož i duše bývá oblúzena, tak že myslí hrozné věci, kterážto, když zdraví těla svého kvapí poraditi, jiné často škodně zamucuje. Druhdy také se zbláznijí a bdiec se vztěkají. Té bolesti tento lék jest: nad tiem plet nebo kuože buď rozřezána břitvú a jinú nádobú,