což nad to jiného poraditi mohu,

než řcete: „Chvála milému Bohu!“

Teskností plačtivých račte zanechati,

[385] ať se Pán Buoh neráčí rozhněvati,

neb žádný Boží vuole mocen není,

ale pozná liť k sobě v lásce znamení,

možnéť jest jeho svaté milosti,

žeť vás ráčí utěšiti v hojnosti.

[390] Pakliť Pán Buoh popřeje, abychom živi zuostali:

všecko, co živo, ať jeho svaté jméno chválí!

Vždy prosebně připomínám,

ať v tom nejsem zapomínán:

rač svú múdrostí vésti mne k tomu,

[395] ať vždycky mám muže z těchto v svém domu

toho, kterýž by se Pána Boha bál,

na jeho radu abych zpoléhal,

s ním častá rozmlúvaní míval,

on mé obyčeje aby uvodil v proměnu,

[400] horší za lepší dávaje v směnu,

nezacházeje se mnú v chrty ani v jestřáby,

též v karty, flusa ani v vrchcáby,

z plnosti rozkoší aby mnou hýbal,

jestliže bych se v ně bez studu vydal.

[405] Ne takový buď, aby byl světské vtipnosti,

ale ten, kterýž by byl z božské múdrosti,

aby mne vedl napřed v bázeň Boží,

odtud se všecky dobré věci složí.

Potom ať mi oznamuje řád světských výsostí,

[410] podle vyzších i nižších znamenitostí,

jak mám k komu a s kým vjíti v zachování,

jakž se kde uzná potřebné seznání.

O služebníky ať přijmu radu zdravú,

v jakú s nimi mám býti uveden povahu,

[415] já abych jich užíval v svých potřebách,

a oni aby mi platni byli v službách.

Neb statek skrze služebníky dobyt i ohájen bývá,

a zase skrze služebníky též ztracení mívá.

Též ať radú nebývám opuštěn,

[420] jestliže bych s kým z neštěstí v svádu byl spuštěn,

postúpaje po múdré radě,

ať spravedlnosti hledím při každé svádě,

v Pána Boha a v spravedlnost úfaje

víc, než tisíc koní na placu maje.

[425] Byl li bych proti komu hněvem trápen,

ať počíti svády nebývám kvapen,

bych pak dva i tři štusy vytrpěl,

leč bych o tom naději dobrú měl,

že podle spravedlnosti i světského práva

[430] každý dobrý mne v pravdě zastává.

Ač mnoho bylo by o tom mluviti,

jakého naučení k tomu měl bych dojíti,

co vojenský řád má za úpravu,

slyšíc při tom rozumnú správu,

[435] jak zámkuov sluší nepřáteluom hájiti,

a v jakém řádu na poli se zastaviti,

a jakého lidu třeba k tomu,

nevzchází liť i to na mysl někomu,

aby to sepsal ku potřebě a strojně,

[440] nebť při řídkých bývá toho hojně.

Mnohému se zdá, že vyvalí zámky cizé,

coť nevidí, anoť mu statek jeho zmizé,

zvlášť ktož se mýlil při válce v spravedlnosti

a nepoznal k tomu rozšafných navyklostí.

[445] Drahé štěstí, zlatem nezaplaceno,

ale neštěstí chudé, za múchutě kúpeno.

Pán Buoh za škodu každému stojí,

ktož v něm bojuje a jeho se bojí.

Protož, najmilejší otče pane,

[450] kdyžť mi toho ta potřeba nastane,

abych k rozličným věcem vzal naučení,

budiž z synovské lásky mne od tebe dotčení.

Neboť vím, bude liť při mně ta povaha,