jakž se kde uzná potřebné seznání.

O služebníky ať přijmu radu zdravú,

v jakú s nimi mám býti uveden povahu,

[415] já abych jich užíval v svých potřebách,

a oni aby mi platni byli v službách.

Neb statek skrze služebníky dobyt i ohájen bývá,

a zase skrze služebníky též ztracení mívá.

Též ať radú nebývám opuštěn,

[420] jestliže bych s kým z neštěstí v svádu byl spuštěn,

postúpaje po múdré radě,

ať spravedlnosti hledím při každé svádě,

v Pána Boha a v spravedlnost úfaje

víc, než tisíc koní na placu maje.

[425] Byl li bych proti komu hněvem trápen,

ať počíti svády nebývám kvapen,

bych pak dva i tři štusy vytrpěl,

leč bych o tom naději dobrú měl,

že podle spravedlnosti i světského práva

[430] každý dobrý mne v pravdě zastává.

Ač mnoho bylo by o tom mluviti,

jakého naučení k tomu měl bych dojíti,

co vojenský řád má za úpravu,

slyšíc při tom rozumnú správu,

[435] jak zámkuov sluší nepřáteluom hájiti,

a v jakém řádu na poli se zastaviti,

a jakého lidu třeba k tomu,

nevzchází liť i to na mysl někomu,

aby to sepsal ku potřebě a strojně,

[440] nebť při řídkých bývá toho hojně.

Mnohému se zdá, že vyvalí zámky cizé,

coť nevidí, anoť mu statek jeho zmizé,

zvlášť ktož se mýlil při válce v spravedlnosti

a nepoznal k tomu rozšafných navyklostí.

[445] Drahé štěstí, zlatem nezaplaceno,

ale neštěstí chudé, za múchutě kúpeno.

Pán Buoh za škodu každému stojí,

ktož v něm bojuje a jeho se bojí.

Protož, najmilejší otče pane,

[450] kdyžť mi toho ta potřeba nastane,

abych k rozličným věcem vzal naučení,

budiž z synovské lásky mne od tebe dotčení.

Neboť vím, bude liť při mně ta povaha,

abych najvíc miloval Pána Boha

[455] a tebe ctil a slyšel jako otce milého,

že přede mnú neskryješ toho ani jiného.

Dajž mi Pán Buoh, ten obyčej abych míval,

tebe v ničemž nikdy nehněval.

Navrátímť se zase k sobě samému,

[460] poděkujíc Pánu Bohu milému,

že sem živ a rostu pod nebem,

krmě se na tento čas přítomným chlebem.

Dajž, Pane Bože, čím dál tím víc

abych rostl, tvú svatú milost nade vše milujíc,

[465] pana otce a paní matku

miloval silnú láskú bez zmatku,

a komuž mne svěří, jenž by mi se hodil,

z jeho učení nikam abych se nesvobodil,

než ve všem abych podnikl jeho naučení

[470] k svému lepšímu a jim ku potěšení.

Dobře sem počat a dobře sem se narodil:

dajž, Pane Bože, v tvém přikázaní abych chodil,

život ctnostný maje v paměti.

Dajž mi k tomu radostně svoliti,

[475] ať jest mi kratochvíl, když se mám tobě modliti!

Při modlitbě popřej mi, pane, srdce čistého,

ode všech marných věcí vzdáleného,

při modlitbě mysl stálú abych měl, služebník tvuoj,

račiž to dáti, Pane Bože muoj!