nemešká oznamovati,

duotklivú domluvú ať se mne nechybí!

Všeckoť rád přijmu, když bude kromě lidí,

ve všemť se k němu povolný schytnu,

[355] jedné ať mi nehrozí bitnú!

Však, ačť budu múdrý, dovtípiť se toho,

což by naň příslušelo. Mnoho

takovýmť mi služebníkem jistě vyhrati,

dá liť mi ho milý Pán Buoh dostati.

[360] Neb jakž by mi přišlo s mladými na radu,

žádný užitek, a strach pádu!

Neb není div, když koho mladý kuoň ztluče,

ktož naň vsede bez rozvahy ruče.

Mnoho bych měl požádati tebe,

[365] aby ráčil naučiti, sám od sebe

služebníky jak mám znáti

a kterak jich užívati.

Než mladěť povím, ať ta řeč známa,

chtěl bych, ať na mně mají milostivého pána.

[370] Byť mi slúžili tak, jakž má býti milo,

dal bych jim za službu, pokudž by mi neškodilo,

a s každým chtěl bych rád narovnati,

pokudž mi se zdaří u víře poznati.

Moji najmilejší, pane otče i máti,

[375] což jest mi potřebného poznati,

za to prosím, že k tomu povedete

cestou najlepší, kterúž před se vezmete.

Ať rostu v bázni Boží a vám k utěšení,

toť bude najužitečnější zlepšení!

[380] Pakliť by Pán Buoh všemohúcí ráčil tak míti

a mne zase od vás pojíti,

což nad to jiného poraditi mohu,

než řcete: „Chvála milému Bohu!“

Teskností plačtivých račte zanechati,

[385] ať se Pán Buoh neráčí rozhněvati,

neb žádný Boží vuole mocen není,

ale pozná liť k sobě v lásce znamení,

možnéť jest jeho svaté milosti,

žeť vás ráčí utěšiti v hojnosti.

[390] Pakliť Pán Buoh popřeje, abychom živi zuostali:

všecko, co živo, ať jeho svaté jméno chválí!

Vždy prosebně připomínám,

ať v tom nejsem zapomínán:

rač svú múdrostí vésti mne k tomu,

[395] ať vždycky mám muže z těchto v svém domu

toho, kterýž by se Pána Boha bál,

na jeho radu abych zpoléhal,

s ním častá rozmlúvaní míval,

on mé obyčeje aby uvodil v proměnu,

[400] horší za lepší dávaje v směnu,

nezacházeje se mnú v chrty ani v jestřáby,

též v karty, flusa ani v vrchcáby,

z plnosti rozkoší aby mnou hýbal,

jestliže bych se v ně bez studu vydal.

[405] Ne takový buď, aby byl světské vtipnosti,

ale ten, kterýž by byl z božské múdrosti,

aby mne vedl napřed v bázeň Boží,

odtud se všecky dobré věci složí.

Potom ať mi oznamuje řád světských výsostí,

[410] podle vyzších i nižších znamenitostí,

jak mám k komu a s kým vjíti v zachování,

jakž se kde uzná potřebné seznání.

O služebníky ať přijmu radu zdravú,

v jakú s nimi mám býti uveden povahu,

[415] já abych jich užíval v svých potřebách,

a oni aby mi platni byli v službách.

Neb statek skrze služebníky dobyt i ohájen bývá,

a zase skrze služebníky též ztracení mívá.