znamenati.

Dále pak, pane otče muoj najmilejší,

okažiž mi se ochotný k žádosti najvděčnější

rač popříti k mému dobrému,

[110] též také i k utěšení svému,

k jazyku českému, k kterému sem přirozen,

latině a německy ať sem naučen.

Tak mi se vidí, ač ráčíš k tomu svoliti,

že mi se to do mé smrti bude hoditi.

[115] A dále jaký mi se při tom užitek zmaní,

toť porúčím k tvému rozeznání.

Popřeje liť mi milý Pán Buoh v živnosti,

abych umění toho dočkal s radostí,

podle toho, jakž počnu znikati,

[120] žádám, že povedeš k dobrému zvykati.

Svévolnost všicku zhasiž při mně,

byl liť bych v čem drsnat, ve všem k své vuoli sviň mě,

a což poznáš k užitku mému najlepšího,

ať po tvé vuoli následuji všeho.

[125] Osadiž na mne rozličnú stráži,

ať na mne se všech stran pilně váží,

a což bych koli učinil proti tvé vuoli,

neračiž mi toho trpěti nikoli.

Hry a utrácení marného

[130] odveď mne, prosím, dokudž mě znáš mladého,

a na to se ptaj po mně zjevně i kradí,

nebť se v to dávají velmi lidé mladí.

Tovaryžstvo bídné ať mi se zhaní,

nebť vede ke zlému bez přestání.

[135] Když pak podzniknu, žeť bych se hodil tobě,

rač mě někam odsélati po své potřebě,

ať času nemrhám a nejdu v rozpustilost,

ale ať mi připadá dobrá navyklost.

Časuov i lidí ať se učím znáti,

[140] muožť mi to ku potomku za dobré ostati.

Neb víc žádám, aby mne v ctnosti vychoval a v obyčeji dobrém,

než v rozkoši a v bohatství mnohém.

Když pak přijde k času tomu,

že bych pilné věci potřeboval do domu,

[145] stav manželský když zechci znáti:

tu prosím, rač o mne pilně dbáti,

urozenú a ctnú manželku že mi optáš,

učiníc to pro tu lásku, kterúž ke mně máš.

Byť pak bohata i příliš krásna nebyla,

[150] jedné múdrostí a ctností ať jest mila,

Pána Boha milujíce a svú poctivost.

Ó, coť jest takový neodbytý host!

Tu mě po druhé na svět urodíš, rač věděti,

a oba dvať budeme tvoji děti,

[155] a což ty požádáš, to my budem chtíti,

abychom poslušně v tvé vuoli stáli

a ve všem povolni se najíti dali.

Dajž Pán Buoh, najmilejší otče, tu radost míti,

své pravnuky aby mohl šťastně viděti!

[160] V tom také nad sebú žádám míti,

najmilejší otče, tvé paměti:

když mne s drahnú mou manželkú složíš,

za práci že mi to uložíš:

najprv tak abychva uměla v manželství trvati,

[165] ať Pán Buoh své paměti nad námi netratí.

Milost mezi námi ať jest v Božím základu,

abychom nepřišli k škodnému pádu,

o Boží milost abychom najvíce stáli

a v manželství časnú lásku k sobě znali:

[170] bychom pak čtvrt léta neviděli jeden druhého,

abychom nebyli k sobě srdce jiného.

I protož, najmilejší otče, poznáš li, že bych často přisedal k ženě,

vrz mnú po svých potřebách,