potřebách, třeba li, do třetí země,
a jistě mne tak zdržíš v otcovském milování,
[175] neb každý, ktož jest při ženě bez přestání,
ztupí a zdomácní, tak mi se vidí,
a mnohého zapomene, což vzáctno u lidí.
A držím, že prótah delší u věku,
bude těch věcí poznalému člověku.
[180] Neb ktož při ohni byt svuoj chválí,
neboť uschne, nebť se spálí.
Těžkoť odolati škodné žádosti
lidem, kteří jsú v mladosti.
Ačť jest ukázáno všem poznati,
[185] na ženu nestydatě nevzhlédati,
jakž nemanželé upadají tudy v Boží vinu,
též i manželé takovúž příčinú.
Střídmost jest ctnost, slušíť znamenati,
všeho ve všem mírně užívati.
[190] Pakliť by se též zlý duch na to vydal,
aby mnou s cesty upřímé hýbal,
veda mne k zapomenutí nad duší
tím, čímž se stav manželský ruší,
potáhne liť mne k takovému zvyku:
[195] ó, bí mne kyjem, najmilejší tatíku,
a naprav v brzkosti za malitkého bludu,
ať se v tom nedopustím božského soudu!
Nebť má býti ctností vonné manželské luože,
tak jakž vonná jest najčistší ruože.
[200] Též mou úpravu, což mi má slušeti,
věřím, že ráčíš mírně obmýšleti.
Poznal li by co při mé manželce,
že při něčem z míry vystúpiti chce,
poněvadž při ní mé srdce láskú ostojí,
[205] opatř, prosím, však budem děti tvoji!
Naučiž, prosím, kterak ji mám vésti,
pokudž by mohla bez obtížení snésti,
kterak by v ničemž neměla kratochvíle,
při čemž by státi měla na omyle,
[210] v řeči a v procházkách ať není omylna,
pokud má býti před pomlúvaním výstrahy pilna.
Její kratochvíl tak by měla býti,
mne ze všech najraději viděti,
Šalomúna, Absolona i Tristrama
[215] na mně na samém ať ona má,
a s žádným k mluvení neměla by nic najíti,
čehož by přede mnú měla tajiti,
aby mezi námi byla taková víra,
kteráž k milování silnú lásku otvírá.
[220] Pán Buoh daj k setrvání vésti, počnúc po štůle,
aby byly dvě srdce a jediná vuole,
a obojí abychom v tom milování trvali
a na Pána Boha najvíc zpomínali!
Dále opět, najmilejší zploditeli,
[225] potřeba má toho žádati velí:
proti silným nápojuom v trunku
aby mi ráčil pohledati retunku,
ať neblázním a nekazím přirození
skrze násilné u víně brození,
[230] kteréž ve všem přes míru člověku škodí,
aniž vtipu mám, k čemu se ožralý člověk hodí.
Neb zlost, pýcha i najvyšší zoufalství
najraději přichází skrze ožralství,
a skrze své chtíče mnohý v tu dobu
[235] velmi brzo pomuož sobě do hrobu.
Kterýž hrob když komu přítomně nastává,
nade všecka najvyzší světská práva,
slušíť každému o to míti zdravé rozpomínaní,
jakéť k tomu náleží přichystání.
[240] Ale mysl ožralá, kteráž by se právě vztekla,