potřebách, třeba li, do třetí země,

a jistě mne tak zdržíš v otcovském milování,

[175] neb každý, ktož jest při ženě bez přestání,

ztupí a zdomácní, tak mi se vidí,

a mnohého zapomene, což vzáctno u lidí.

A držím, že prótah delší u věku,

bude těch věcí poznalému člověku.

[180] Neb ktož při ohni byt svuoj chválí,

neboť uschne, nebť se spálí.

Těžkoť odolati škodné žádosti

lidem, kteří jsú v mladosti.

Ačť jest ukázáno všem poznati,

[185] na ženu nestydatě nevzhlédati,

jakž nemanželé upadají tudy v Boží vinu,

též i manželé takovúž příčinú.

Střídmost jest ctnost, slušíť znamenati,

všeho ve všem mírně užívati.

[190] Pakliť by se též zlý duch na to vydal,

aby mnou s cesty upřímé hýbal,

veda mne k zapomenutí nad duší

tím, čímž se stav manželský ruší,

potáhne liť mne k takovému zvyku:

[195] ó, bí mne kyjem, najmilejší tatíku,

a naprav v brzkosti za malitkého bludu,

ať se v tom nedopustím božského soudu!

Nebť má býti ctností vonné manželské luože,

tak jakž vonná jest najčistší ruože.

[200] Též mou úpravu, což mi má slušeti,

věřím, že ráčíš mírně obmýšleti.

Poznal li by co při mé manželce,

že při něčem z míry vystúpiti chce,

poněvadž při ní mé srdce láskú ostojí,

[205] opatř, prosím, však budem děti tvoji!

Naučiž, prosím, kterak ji mám vésti,

pokudž by mohla bez obtížení snésti,

kterak by v ničemž neměla kratochvíle,

při čemž by státi měla na omyle,

[210] v řeči a v procházkách ať není omylna,

pokud má býti před pomlúvaním výstrahy pilna.

Její kratochvíl tak by měla býti,

mne ze všech najraději viděti,

Šalomúna, Absolona i Tristrama

[215] na mně na samém ať ona má,

a s žádným k mluvení neměla by nic najíti,

čehož by přede mnú měla tajiti,

aby mezi námi byla taková víra,

kteráž k milování silnú lásku otvírá.

[220] Pán Buoh daj k setrvání vésti, počnúc po štůle,

aby byly dvě srdce a jediná vuole,

a obojí abychom v tom milování trvali

a na Pána Boha najvíc zpomínali!

Dále opět, najmilejší zploditeli,

[225] potřeba má toho žádati velí:

proti silným nápojuom v trunku

aby mi ráčil pohledati retunku,

ať neblázním a nekazím přirození

skrze násilné u víně brození,

[230] kteréž ve všem přes míru člověku škodí,

aniž vtipu mám, k čemu se ožralý člověk hodí.

Neb zlost, pýcha i najvyšší zoufalství

najraději přichází skrze ožralství,

a skrze své chtíče mnohý v tu dobu

[235] velmi brzo pomuož sobě do hrobu.

Kterýž hrob když komu přítomně nastává,

nade všecka najvyzší světská práva,

slušíť každému o to míti zdravé rozpomínaní,

jakéť k tomu náleží přichystání.

[240] Ale mysl ožralá, kteráž by se právě vztekla,